Fotografování může osvobozovat
,,Fotografie již není jen občasným hostem Národní galerie, ale její nedílnou součástí," řekl kurátor Josef Moucha při zahájení výstavy 400 ASA: Fotografie v pražském Veletržním paláci.
Dodám, že Národní galerie se tak zařadila mezi řadu světových kulturních institucí, pro které je vystavování fotografií samozřejmostí.
Výstava, která je přístupná do 8. září, představuje práce skupiny 400 ASA (název je odvozen od označení citlivosti filmu), jejímiž členy jsou Alžběta Jungrová, Karel Cudlín, Jan Dobrovský, Antonín Kratochvíl, Jan Mihaliček, Tomki Němec a Martin Wágner. I když věkový rozdíl mezi nejmladším a nejstarším členem je více než třicet let, společným jmenovatelem jejich tvorby je realistický pohled na svět.
Opět se tu ukazuje síla černobílé fotografie, jíž se prezentuje šest autorů. Výjimkou je Alžběta Jungrová, vystavující barevné snímky z cyklu Prague Burlesque Show. Jak ale dokládá zajímavě připravená videoprojekce, která představuje průřez tvorbou jednotlivých fotografů, i její černobílé snímky jsou mnohem působivější než ty burleskně barevné. Mne nejvíce oslovila černobílá fotografie Karla Cudlína Památník obětí šoa v Pinkasově synagoze v Praze z roku 1996.
„Jsme skupinou přátel hrdých na svou profesi, na letité archivy plné snímků z celého světa a na nenahraditelné zkušenosti, které jsme při naší práci získali,“ píše se v úvodu Manifestu skupiny. Právě ze svých archivů vybrali snímky, které vznikaly od počátku devadesátých let až téměř do současnosti. Kurátor rozdělil jednotlivé autory do sedmi „kójí“, z nichž každá obsahuje osm zvětšenin, jimž pak dominuje jeden velkoformátový snímek. Jejich práce jsou dokumentem o stavu a proměnách společnosti nejen u nás, ale i v některých dalších post totalitních zemích.
U každé „kóje“ je také stručná „zpověď“ jednotlivých fotografů, v níž vysvětlují svůj tvůrčí záměr či přístup k tématu. Z nich mne zaujala slova Jana Dobrovského: „Fotografování mě osvobozuje od tlaku, co se mi usazuje na duši.“ Věřím, že i návštěva této výstavy může alespoň na chvíli osvobodit od každodenních starostí, i když zároveň klade i nepříjemné otázky.
