Friedrich Schiller: Marie Stuartovna. Drama dvou velkých královen a slavný hrdelní případ ve hře německého romantika

Marie Stuartovna, která se už v kolébce stala skotskou královnou, se již brzy po své smrti v roce 1587 stala legendou. Jak ve svých Dějinách Anglie napsal André Maurois: „jen málo žen má větší právo na shovívavost než Marie Stuartovna, která se octla tak mladá a bez věrných rádců v oné romantické a surové době mezi bezohlednými šlechtici a nelidskými kazateli.“

Narodila se roku 1542 jako dcera skotského krále Jakuba V. a jeho francouzské ženy Marie de Guise. Po otcově smrti ji matka posílá na výchovu k francouzskému dvoru. V roce 1558 se provdala za následníka francouzského trůnu Františka II., v tomtéž roce dosedla v Anglii na trůn Alžběta, nevlastní sestra Marie Stuartovny, a pochybnosti nad legitimitou Alžbětiných nároků na anglickou korunu se napříště stanou věčným pokušením pro Marii Stuartovnu, aby uplatnila vlastní nároky. Roku 1559 se František II. stává francouzským králem, o rok později umírá stejně jako matka Marie Stuartovny Marie de Guise.

Čtěte také

Johann Wolfgang Goethe: Urfaust. Cupák, Hrušínský, Jerneková a další ve hře o věčném hledání smyslu života

Osmnáctiletá vdova Marie náhle nemá ve Francii žádnou budoucnost a vrací se do rodného Skotska. V té době by se těžko hledaly v Evropě dvě ženy, které by měly víc nápadníků než Marie Stuartovna a Alžběta Tudorovna. Alžběta se nakonec přes četné nabídky nikdy neprovdá a zůstane panenskou královnou. Pozdější tragický osud Marie Stuartovny bývá připisován na vrub také špatné volbě svých dvou manželů – Henryho Darnleye, kterému porodila syna Jakuba VI., a Jamesa Bothwella, za něhož se provdala za tři měsíce po Darnleyeho podezřelém úmrtí. Sňatek šokuje celé Skotsko, od Marie Stuartovny se odvrátili i dosavadní katoličtí spojenci – papež, Španělsko, Francie.

Skotští lordi se vzbouří proti královně a Bothwellovi, Marii uvězní na hradě Lochlevenu, z něhož se jí podaří uprchnout do Anglie. Tam hledá sesterskou podporu od Alžběty, která však nebezpečnou rivalku drží v ústraní téměř po dvacet let. Ani dvacetileté vězení nepřimělo Marii Stuartovnu, aby přestala hledat podporu pro uplatnění svých nároků na anglický trůn. Dopisuje si s francouzskými, papežskými a španělskými vyslanci, se svými přívrženci ze Skotska a Holandska. Nakonec se nechá zatáhnout do falešného spiknutí proti královně Alžbětě, je obžalována z přípravy a schvalování atentátu. Po dlouhém váhání nakonec Alžběta podepíše rozsudek smrti, který je vykonán 8. února 1587. Ke stětí Mariiny nepokojné hlavy bylo třeba tří ran katova meče.

Čtěte také

Victor Hugo: Král se baví. Romantická tragédie s Jiřím Lábusem v roli šaška Tribouleta na dvoře prostopášného krále

Friedrich Schiller vytvořil na pozadí příběhu Marie Stuartovny a Alžběty Tudorovny svou hru v roce 1800. Sleduje v ní zápas obou královen v době, kdy už je Marie internována v Anglii. Drama vrcholí v okamžiku, kdy Alžběta podepíše nad Marií rozsudek smrti. Je ale tento akt pro anglickou královnu spíše politickým vítězstvím, nebo morální prohrou?

Nad historickou pravdu povýšil Schiller jako básník bez rozpaků pravdu básnického dramatu, divadelní repertoár tak obohatil o strhující střet dvou protikladných ženských osobností, které nepřestávají fascinovat diváky ani v 21. století.