Galerie Vinohradská 12: Martin Velíšek – Příběhy
Od 3. června je v Galerii Vinohradská 12 instalována výstava grafik a obrazů akademického malíře Martina Velíška, nositele prestižní ceny Vladimíra Boudníka. Název Příběhy vypovídá o autorově touze vyprávět o skutečných či smyšlených událostech přese výtvarné umění.
Martin Velíšek je především malíř, ale své příběhy vypraví nejčastěji prostřednictvím kresby a grafiky. Zásadní jsou hlavně čtyři cykly: Rybičky, Záhady na jezeře Loch Ness, Bruslařky a Bruslaři – tak Velíšek mj. reaguje na cyklus kreseb Lyžaři svého jmenovce, sklářského výtvarníka Martina Velíška (1963).
Zamrzlé akvabely s bruslemi
Velíškovy příběhy se skutečně odchylují od ustálené normy. Jeho bruslařky obouvají brusle, ale už se jaksi zapomněly obléct. Statují v nejrůznějších situacích nahé. Nahota umocňuje absurditu jednotlivých příběhů – či lépe řečeno: podílí se na ni.
Nicméně už situace samotné jsou bizarní – zamrzlé akvabely s bruslemi na nohou, skákání s bruslemi přes švihadlo, což končí – jak jinak – přeseknutím provazu… Jiný narativ představuje doslovnost, a tak dvojitý Lutz neznamená pro Velíška jen krasobruslařský skok, ale také zdvojení bruslařky.
Bruslaři pro změnu na kresbách zachyceni vůbec nejsou – a setkáváme se s nimi jen zprostředkovaně. Na kluziště se díváme shora a to, co nám Velíšek nabízí, jsou vlastně pouhé stopy po pohybu bruslařů na ledě, tedy rýhy v ledu.
Pouze a jen z nich se můžeme domýšlet, co se na ledě asi odehrálo. A současně jejich pohyb, tato kresba bruslí, vytváří svůj vlastní příběh, který jde vnímat jako čistou kompozici mnoha linií.
Příšery s kočičí hlavou
Lochnessky zachycuje autor v řadě více či méně všedních situací. Ty druhé jednoznačně převládají. Patří k nim například Mistrovství světa v krasobruslení na jezeře Loch Ness, grafika, ve které se autor odchyluje současně také od ustáleného vnímání grafiky jako dvojrozměrného média, když z tisku vytváří prostorový objekt.
Společným rysem Velíškova „lochneského monstra“ je nenápadný detail, a sice že se podobá kočce, či přesněji řečeno, že má kočičí hlavu. Podstatu tohoto rysu vysvětluje autor dlouhodobým soužitím s kočkami v malém žižkovském bytě. Právě tady se spousta příběhů odehrála…
Rybičky představují nejstarší cyklus příběhů. Vznikaly už na začátku nového milénia jako hra s médiem perokresby. Činnosti, které běžně vykonávají lidé, konají na kresbách rybičky, přičemž voda, či alespoň akvárium jsou na nich vždy přítomné. Vodní prvek pak mimo samotný příběh reprezentuje jednak lavírovaná perokresba, jednak ho asociuje vrstva epoxidové pryskyřice, uzavírající povrch každé kresby.
Martin Velíšek
(* 6. listopadu 1968, Athény, Řecko)
malíř, kreslíř, grafik, autor prostorových instalací a pedagog, působí jako profesor na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
Ve své tvorbě se dlouhodobě zaměřuje na zkoumání vztahu mezi objektem a malbou, skutečností a iluzí, na vztah sémantické a vizuální vrstvy obrazu. Velíšek patří k výrazným osobnostem českého výtvarného umění, které se prosadily na přelomu 20. a 21. století. Jeho přístup k obrazu charakterizuje citlivá práce s iluzí, výrazová hravost a schopnost variovat klasická témata, jakými jsou zátiší, portrét či figurální motiv, v nových souvislostech a mezioborových rámcích.
Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v letech 1989–2003, kde prošel ateliéry Jitky Svobodové (1990–1991), Zdeňka Berana (1991–1992), Bedřicha Dlouhého (1992–1994) a Miloše Šejna (1994–1996). Od poloviny devadesátých let pravidelně vystavuje doma i v zahraničí.
Výstavu můžete navštívit každou středu či čtvrtek od 12 do 18 hodin až do 16. července. Více informací na stránkách autora.
