Glosy Pavla Maurera na Radiožurnálu

Dobrý den, vážený pane doktore,

rád bych od Vás dostal informace o tom, proč Radiožurnál poskytuje obrovský prostor ve výjimečných časech pro glosy P. Maurera. V čem jsou jeho promluvy tak cenné, že jsou vysílány již tolik let? Pan Jan Pokorný mi odpověděl: kdyby nám to nevyhovovalo, tak to vysílat nebudem!? Dále mě zajímá, za jakých podmínek poskytuje Radiožurnál mediální podporu soukromé akci Maurerův festival. Jakou finanční částku získal p. Maurer za jeho dlouhodobé angažmá v Radiožurnálu?  Proč neosloví redakce osobnost, která by smysluplně oslovila i náročnější posluchače? Líbí se Vám jeho trapné "nežijte blbě"

Těším se na Vaše odpovědi.

V. M.

______________________________________________________________________

Vážený pane,

na základě Vašeho dopisu jsem konzultoval s pracovníky Radiožurnálu podmínky prezentace akce Grand Restaurant Festival. Konstatuji, že jde o standardní mediální partnerství, jakých má Český rozhlas s pořadateli nejrůznějších kulturních, sportovních a společenských akcí řadu. Vylučovat ze smluv o mediálním partnerství soukromé subjekty pokládám za nemožné. Například většina festivalů vážné hudby je pořádána soukromými organizacemi. Mediální partnerství v praxi znamená upozornění na aktivity obou stran: médium upozorní čtenáře, posluchače či diváky na probíhající akci, pořadatel akce upozorní návštěvníky na existenci daného média například umístěním jeho loga v programu či v prostoru, kde se akce pořádá. Obecně vzato, honorář za text v rozsahu glos Pavla Maurera se pohybuje v řádu několika stokorun. Konkrétní částka je citlivý osobní údaj, a proto ji Český rozhlas nezveřejňuje.

Vaši otázku, v čem jsou glosy o kultuře stolování a stravování cenné, je možno položit u jakékoli položky programu. Vždy je možno zpochybnit, zda je nutné věnovat se jistému problému právě daným způsobem a v daný čas. A prakticky vždy lze poukázat na jiný způsob prezentace, jiný okruh respondentů apod. Domnívám se, že kultivace veřejného prostoru je důležitou součástí práce veřejnoprávního média. A gastronomie je bezpochyby součástí společenského života. Proto považuji za přirozené, že Radiožurnál se této problematice věnuje.

Z redakční praxe vím, jak je obtížné nalézt autora, který by dokázal o svém tématu psát či hovořit srozumitelně, se znalostí věci, potřebným funkčním stylem, a navíc dodávat své texty pravidelně, včas, v potřebném rozsahu. To je vysvětlení toho, proč někteří autoři dokážou udržet svou rubriku po relativně dlouhou dobu, a jiní s ní končí třeba již po několika pokračováních. Osobně neshledávám v textech pana Maurera závažné prohřešky proti stylové normě, etice ani odbornosti. Za téměř čtyři roky práce ombudsmana jsem řešil dva kritické ohlasy, které se navíc netýkaly odbornosti, ale spíše zpřesňovaly dílčí informace.

Věřím, že mé vyjádření přijmete s pochopením.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu