Hejtmané? Hejtmané a hejtmanky? Hejtmanstvo?

4. říjen 2024

Nahodilost, občasnost vyjmenovávání mužských a ženských podob jména je zdrojem nejasnosti sdělení, někdy až ke ztrátě smyslu textu.

Vážený pane,

poslouchal jsem zprávy týkající se krajských voleb a všimnul jsem si, že když reportéři a reportérky mluví od o novém vedení krajů, tak často mluví o pozici hejtmana (ne o pozici hejtmana, nebo hejtmanky), o souboji o pozici hejtmana (obdobně bez zmínění hejtmanek) bez ohledu na to, jestli se jedná o muže, nebo ženu.

Považuji za důležité prolamovat toto zjednodušování nadržující mužům a chtěl jsem se zeptat, jestli s tím v Českém rozhlase nějak pracujete. 

S pozdravem

V. K.

_____________________________________________________________________

Vážený pane,

děkuji Vám za dopis. Rozumím důvodu Vaší kritiky. V Českém rozhlase není nařízeno, jaké tvary podstatných jmen v množném čísle užívat. Objevují se jak výčty mužských a ženských tvarů, tak – v podstatně větší míře – generické maskulinum, tedy označení celku mužským tvarem. Rád bych Vám vysvětlil, co mě vede k tomu, že osobně též preferuji generické maskulinum.

K této věci jsem se vyjádřil na webových stránkách ombudsmana Českého rozhlasu 15. 2. 2022:

https://informace.rozhlas.cz/prechylovani-a-genericke-maskulinum-8681952?fbclid=IwAR0Nywtp1Y-APPnylwxlQpYpyFgUHqmKcYfL4CNwDYse7n4rBNshnCK5NJA

Ke své tehdejší odpovědi na dopis paní posluchačky si dovolím přičinit několik poznámek.

Pro vyjádření respektu k oběma pohlavím mám plné pochopení. Problémy spatřuji v praktickém naplňování této myšlenky.

První problém spatřuji v tom, co je důležité zejména pro zpravodajství, ale (byť v menší míře) i pro publicistiku, a sice v nemožnosti zachovat významovou jednoznačnost a spolehlivost sdělení.

S tím souvisí druhý problém, a sice vytváření nových ohnisek sporu.

K prvnímu problému – oslabení významové jednoznačnosti a spolehlivosti sdělení:

Čeština má pro označení určité sociální skupiny nástroj v podobě rodově neutrálního generického maskulina. Například „Neplatiči dostali možnost vyrovnat své dluhy“, „Němce rozdělují názory na začleňování uprchlíků“. Pokud se tohoto nástroje vzdáme a budeme užívat genderově korektní vyjmenování mužských a ženských podob slov, je nutno činit tak systémově, nikoli nahodile, občasně, což je bohužel běžná praxe. Nahodilost, občasnost vyjmenovávání mužských a ženských podob jména je zdrojem nejasnosti sdělení, někdy až ke ztrátě smyslu textu. Běžné se například objevuje, že autor mluví o studentech a studentkách, a vzápětí o organizátorech nějaké akce. Má tím ale na mysli jistě i organizátorky, ale to už neuvede. Stejně tak je časté mluvit o voličích a voličkách vybírajících zástupce politických stran. O Češích a Češkách, kteří si mají dát pozor na výroky politiků. Myslím, že pokud už autor píše takto, měl by stejně tak varovat před výroky političek. Ale řečový automatismus nás svádí k užívání generického maskulina, aniž si to často uvědomíme. Z toho ovšem může pramenit mnoho nedorozumění.

Nejasnost sdělení může mít i jinou příčinu. Například druhá z uvedených vět by měla znít  bez užití generického maskulina takto: „Němce a Němky rozdělují názory na začleňování uprchlíků a uprchlic.“ Toto sdělení se dá pochopit i tak, že spory jsou mezi Němci na jedné straně a Němkami na druhé straně, což ale neodpovídá skutečnosti. Takovýchto možných významových kolizí znám z praxe řadu. Generické maskulinum jejich výskyt eliminuje.

K druhému problému – vytváření nových ohnisek sporu:

Pokud přijmeme tezi o potřebě manifestovat v řeči rovnost pohlaví tím, že budeme důsledně uvádět mužské i ženské podoby slov, vyvstávají obtížně řešitelné otázky. Uvedu několik příkladů.

Jak naložit se slovy, která mají určitý gramatický rod, ale ten se neshoduje s rodem přirozeným? Mám na mysli slova jako kojenec, zločinec, nadšenec, mluvka, osobnost, hvězda, celebrita, diblík, lenoch... Jsou jistě situace, kdy se dají v řeči obejít, ale nelze na to spoléhat. Je otázkou, zda lze vytvořit ke každému takovému slovu gramaticky opoziční novotvar, typicky v současnosti „host – hostka“, případně si pomoci jinak, například užitím podstatných jmen skloňovaných podle vzorů přídavných jmen: např. namísto kojenců psát o kojených, u zločinců o zločinných. Patrně to nebude vždy schůdná cesta.

Jak si poradit s tím, aby transparentní rovnost mužských a ženských tvarů nezůstala v rovině podstatných jmen, ale přenesla se i na další součásti struktury jazyka? Jako příklad uvedu tuto větu: „Vyznamenaní žáci dostali věcné dary.“  Příčestí minulé bude i při vyjmenování žáků a žákyň gramaticky v mužském tvaru, takže problém nebude vyřešen. Kdybychom chtěli být opravdu korektní, věta by vypadala takto: „Vyznamenaní žáci a vyznamenané žákyně dostali a dostaly věcné dary.“ Případně: „Vyznamenaní žáci dostali a vyznamenané žákyně dostaly věcné dary.“ Je to jistě způsob, jak vyjádřit genderovou rovnost, ale v praxi tento způsob vyjadřování neregistruji.

S výše uvedeným souvisí tato otázka: Jak zajistit, aby výslovné vyjmenování mužských a ženských tvarů nebylo v kolizi s pocity osob, které se vnitřně neztotožňují ani s jedním vyjmenovaným pohlavím? Mezi posluchači a posluchačkami jsou zcela jistě i takové osoby. Zatímco generické maskulinum zahrnuje všechny, kdo poslouchají, vyjmenování dvou pohlaví je paradoxně autoritativnější a více zraňující. Znám úvahy o náhradě vyjmenování mužských a ženských podob hromadnými podstatnými jmény – místo žáků a žákyň užívat žactvo, v předmětu naší debaty hejtmanstvo, analogicky potom třeba senátorstvo, poslanectvo apod. Zatím však registruji pouze ojedinělý výskyt takového postupu, který trpí nedůsledností v uvádění, takže v textu se hromadné podstatné jméno objeví vedle vyjmenování mužských a ženských podob slova a vedle generického maskulina. Zejména v textech psaných odborným funkčním stylem považuji takový postup za nepřípustný, protože není významově jednoznačný.

Vím, že jazyk podléhá změnám, a se zájmem tyto změny sleduji. Doporučuji Vaší pozornosti např. tento odkaz, v němž se objevují argumenty pro generické maskulinum i proti němu.

https://www.feminismus.cz/cz/clanky/k-rozpakum-kolem-generickeho-maskulina

Vývoj řeči se nikdy nezastaví stejně jako vývoj společnosti. To, co píšu, je, jak jsem uvedl, motivováno ryze praktickými úvahami, které souvisejí s redakční a editorskou prací. Tak k tomu prosím přistupujte.

S pozdravem

Milan Pokorný, ombudsman Českého rozhlasu

 

Spustit audio