Historik k brexitu: Spor Británie a Francie o rybolov se zdá přehnaný, má ale starý symbolický význam

7. listopad 2021

Do pobrexitových vztahů mezi Velkou Británií a Francií zasáhl spor o rybářská teritoria. Teprve 3. listopadu francouzský soud nařídil propustit britskou rybářskou loď, kterou úřady minulý týden zadržely poblíž přístavního města Le Havre. O dlouhé historii podobných konfliktů píše na akademickém webu Conversation Richard Blakemore, profesor sociální a námořní historie na Readingské univerzitě.

Důvodem rozepře je to, že francouzští rybáři teď po odchodu Velké Británie z Evropské unie potřebují v britských teritoriálních vodách patřičnou licenci a stěžují si, že britské úřady jejich žádosti často zamítají.

Čtěte také

Francouzská vláda proto pohrozila, že podrobí britské rybářské společnosti přísnějším kontrolám a zamezí tak britským lodím v přístupu do francouzských přístavů.

Paříž by prý dokonce mohla odříznout od elektřiny britské ostrovy v kanálu La Manche. Londýn pochopitelně varuje, že sáhne k odvetným opatřením. A pro případ, že by francouzská strana skutečně zahájila blokádu těchto ostrovů, uvedla do pohotovosti lodi královského námořnictva.

Paříž by prý dokonce mohla odříznout od elektřiny britské ostrovy v kanálu La Manche. Londýn varuje, že sáhne k odvetným opatřením.

Tyto události jsou pokračováním protestů a konfliktů vyvolaných brexitem. V minulosti jim ale předcházelo mnoho podobných sporů, upozorňuje profesor Blakemore. Nejvíce se nabízí asi srovnání s takzvanými „tresčími válkami“ v padesátých a sedmdesátých letech minulého století, kdy Británie hrála opačnou roli. Island tehdy ukončil dohodu se Spojeným královstvím a uzavřel své teritoriální vody pro britské rybáře.

Odvěké spory

Konflikty o právo rybolovu jsou ale mnohem staršího data. Historie sporů o pobřežní vody a přístup k mořským zdrojům zároveň dovoluje pochopit, proč mají tyto otázky takový význam pro novodobou národní identitu a proč teď obě vlády reagovaly tak dramaticky.

Čtěte také

Na počátku sedmnáctého století mělo největší rybářskou flotilu v Evropě Nizozemsko. Britští králové se chtěli nizozemské převaze postavit. Jakub I. a jeho syn Karel I. se nizozemské rybářské lodi pokusili přimět k tomu, aby žádaly o licence a platily daně.

Když si ale královské námořnictvo, které tehdy bylo podfinancované, špatně vybavené a neefektivní, chtělo respektování těchto povinností vynutit, skončilo to skoro jako fraška. Rychlejší nizozemské lodi si ze svých britských pronásledovatelů nic nedělaly.

Velká Británie a Nizozemí během sedmnáctého století svedly o obchodní a námořní nadvládu celkem tři války. Konflikty vyvolané rybolovem byly součástí širšího sporu, který se tehdy rozhořel o otázky námořní svrchovanosti. A právě tato debata položila základy novodobého mezinárodního práva.

Na dostřel kanónu

Diskusi zahájil nizozemský právník a diplomat Hugo Grotius, který napsal, že nikdo nemůže kontrolovat moře nebo bránit ostatním v rybolovu či obchodu. Jeho kniha Mare liberum, tedy Svobodné moře, mířila proti portugalské říši, která se Nizozemcům snažila zakázat obchodování v Indickém oceánu. Jeho myšlenky ale měly dopad také na Británii, upozorňuje profesor Blakemore na serveru Conversation.

Čtěte také

Stuartovští králové povzbudili právníky Williama Welwoda a Johna Seldena, aby vystoupili na obranu britských pobřežních vod. Selden se ve snaze doložit, že státy si můžou nárokovat části moře, odvolával na staré Řeky a Římany, zmiňoval ale i soudobé státy, třeba Benátskou republiku.

Často poněkud pochybné příklady nalezl také v anglických středověkých dějinách. Zdůrazňoval například úlohu anglosaského krále Alfréda Velikého, kterého Britové později začali považovat za původce své námořní moci.

V osmnáctém století tyto diskuse vyústily ve shodu na tom, že v Evropě existují pobřežní nebo také výsostné vody. Platil pro ně takzvaný třímílový limit, který vycházel z dostřelu tehdejších děl. Ten činil přibližně tři námořní míle, tedy něco přes pět a půl kilometru. Jinak mělo být moře otevřené všem.

Symboly

Znovu se diskuse otevřela ve dvacátém století, kdy se jednak objevily zbraně s větším dosahem, a jednak vyvstala otázka přístupu k podmořským ložiskům ropy a dalším přírodním zdrojům.

Čtěte také

Některé země začaly uplatňovat nárok na pobřežní vody až do vzdálenosti 200 námořních mil, tedy 370 kilometrů. Tyto otázky měla vyřešit Úmluva Organizace spojených národů o mořském právu z roku 1982, ale některé země, včetně Spojených států, ji nikdy oficiálně neratifikovaly.

Současný spor o rybolov mezi Velkou Británií a Francií sice v jistém smyslu oživuje staré diskuse, podle Blakemora ale nesmíme zapomínat na jeden důležitý rozdíl. V sedmnáctém a osmnáctém století byl pro Británii rybolov ekonomicky zásadní, kdežto v roce 2019 už představoval jen 0,02 procenta národního hospodářství.

Mohlo by se proto zdát, že nekompromisní pozice, kterou obě vlády zaujaly, je poněkud přehnaná. Odráží ale přetrvávající symbolický význam jak rybolovu, tak námořní svrchovanosti, uzavírá Blakemore.

Poslechněte si celý Svět ve 20 minutách, připravil ho Miroslav Tomek. Toto jsou jeho témata:

Etiopský premiér Abiy Ahmed předloni získal Nobelovu cenu míru, teď už více než rok ve vlastní zemi vede brutální válku. Ukrajina do boje proti separatistům poprvé nasadila turecké drony a plánuje i další posilování. Chilská diktatura poskytovala v minulém století děti k adopci do Švédska proti vůli jejich rodičů. A UEFA slíbila vysadit stovky tisíc stromů v zemích fotbalového mistrovství, realita ale dopadla jinak.

Spustit audio