Hlad po svobodě

Autorů, kteří náměty svých filmů odvozují z novodobých dějin, bylo vždycky dost, ale jen někteří z nich dokázali přijít s tak výraznou autorskou koncepcí jako právě McQueen. Snímek, zasazený do věznice Maze v severním Irsku, zachycuje svým distancovaným okem období, během něhož se v roce 1981 odhodlali dopadení příznivci Irské republikánské armády k sérii drastických protestů. Jejich vzdor následně vyvrcholil hladovkou, jejímž prostřednictvím chtěli zarputilí irští muži dosáhnout statutu politických vězňů.

Během sledování McQueenova artistního, ztišeně pozorovatelského díla, není těžké pochopit, proč Hlad během loňské sezony nasbíral skoro třicet cen na rozličných světových festivalech: je to právě kombinace dokonalých obrazů a soustředěného akcentu na ty nejodpudivější detaily vězeňského přežívání a důsledky tělesného strádání, která činí z tohoto filmu tak neobyčejnou podívanou. Znamenité výtvarné kompozice, které svým nasvícením evokují vizuální pojetí křesťanských ikon či plátna renesančních malířů, působí o to silněji při vědomí, že pomlácené vzdorovité figury jsou uzamčené v celách, kde se hromadí červy prolezlé jídlo a po stěnách rozetřené fekálie.

z filmu: Hlad|foto: Artcam

McQueenův úspěch se tu odvíjí především od dobře zvolené a důsledně uplatňované metody. Filmu dominují dlouhé, často statické záběry, které svou délkou i rafinovaným pojetím místy budí dojem audiovizuální instalace - příkladem budiž bezmála dvacetiminutová, výtečně napsaná scéna rozhovoru kněze a hlavního hrdiny, organizátora protestu Bobbyho Sandse, ve vyprázdněné vezeňské hale. Součástí režijní koncepce je i pečlivě budovaná, až přízračná atmosféra a důmyslné členění filmu do tří dějově i kompozičně odlišných segmentů: pomyslná první část chytře pracuje s diváckým očekáváním, ukazuje kruté vězeňské podmínky a válku mezi dozorci a odsouzenými; prostřední kapitola je věnována rozkrytí motivací protagonisty a jeho cestě k osudovému rozhodnutí, zatímco závěrečná část s chladným odstupem a přitom maximálně emotivně ohledává chátrající Sandsovo tělo propadající dobrovolné zkáze.

Hunger, filmed October 2007|foto: Artcam

Ačkoli se film snaží tvářit nezaujatě (ve filmu slyšíme i autentický hlas přesvědčivě argumentující britské premiérky Margaret Thatcherové), režisérovy sympatie jasně leží na straně irských vězňů - ten v nich vidí více mučedníky než teroristy, což je hledisko legitimní, nicméně v historickém kontextu morálně ošidné.

Tématem McQueenova netradičního, úzce zaměřeného snímku však není ani politika či ideologie, jako spíš umělecký záznam boje o lidskou důstojnost. Předmětem zkoumání tu je hlavně myšlenka využití těla coby politické zbraně.

Hlad není interpretací ani důkladnou analýzou krutých dějinných událostí - je to vizuálně ohromující zkušenost, která v člověku vyvolává nepříjemné otázky po hranicích a chápání vlastní svobody a morálky.

Hodnocení: 90%