Hlas fanouška z fotbalového kotle

Dobrý den, 

myslím si, že můj pohled na celou situaci odpovídá tomu, jaká je ve skutečnosti. Právě proto věřím, že váš hlas a veřejný prostor, který máte, mohou na tento problém upozornit a zároveň některým lidem otevřít oči.

Fotbal by měl spojovat lidi kvůli vášni pro klub a atmosféře, ne být místem pro extremismus, nenávist nebo zastrašování. Proto považuji za důležité o těchto věcech otevřeně mluvit.

Jako dlouholetý fanoušek AC Sparta Praha a člověk, který pravidelně chodí do kotle, často přemýšlím nad tím, proč tam vlastně chodím. Odpověď je pro mě jednoduchá – Sparta je součástí mého života už od dětství. Není to jen fotbalový klub. Je to vztah, emoce, srdce a pocit sounáležitosti.

Do kotle chodím hlavně proto, že chci Spartu podporovat naplno. Chci fandit hlasem, emocemi i energií, a to nejen ve chvílích, kdy se vyhrává. Právě v těžkých zápasech nebo v obdobích, kdy se týmu nedaří, podle mě fanoušek ukáže svou věrnost nejvíce. Na některých jiných tribunách člověk často slyší jen nadávky na hráče, pískot nebo vidí lidi odcházet ještě před koncem utkání. Já osobně nechci stát mezi lidmi, kteří při první krizi křičí urážky typu „hrajte, čů…“ a odcházejí domů uražení výsledkem. Fanouškovství má být především o podpoře.

Zároveň ale musím otevřeně říct, že jsou věci, které mi na prostředí kotle dlouhodobě vadí. A není správné před nimi zavírat oči. Ve fotbalovém prostředí se stále pohybují lidé s extremistickými názory, kteří hajlují, používají nacistické pokřiky nebo symboliku a tváří se, že právě oni určují pravidla. Často jde o skupiny takzvaných „fajterů“ nebo lidí stylizujících se do role skinheadů, někteří nosí například symboly typu WB („White Brothers“).

Ať mi nikdo netvrdí, že o tom kluby nebo pořadatelé nevědí. Na stadionech jsou kamery, bezpečnostní služby a podobné projevy bývají viditelné prakticky okamžitě. Přesto se mnoho let opakují stejné problémy. Přitom hajlování a propagace nacismu nejsou „názorem“, ale jednáním, které je v České republice trestné.

Jsem přesvědčený, že fotbalový stadion má být místem vášně, podpory a rivality, ale ne nenávisti nebo extremistické propagandy. Pokud chceme, aby se na fotbal nebály chodit rodiny s dětmi, musí se podobné chování důsledně řešit. Lidé, kteří opakovaně šíří nacistickou symboliku nebo násilí, by měli dostávat přísné a dlouhodobé zákazy vstupu na stadiony.

Kotel může být nádhernou ukázkou fanouškovské podpory a oddanosti klubu. Ale jen tehdy, když v něm nebude místo pro extremismus, zastrašování a agresi. Já budu Spartě fandit dál – hlasitě, věrně a s respektem k tomu, co by měl sport skutečně znamenat.

Děkuji Vám za čas, který jste věnoval přečtení mé zprávy. A doufám, že se tímto začne konečně zabývat a utne tento hnus na českém fotbale.

S pozdravem

J. B.

______________________________________________________________________

Vážený pane,

děkuji Vám za upřímný dopis. Vážím si otevřenosti, s jakou jste mne seznámil se svými morálními zásadami. Jsem podobného názoru jako Vy. A jsem si jist, že Váš názor, Vaše přesvědčení člověka, který sportem žije, má velkou váhu i potřebnou autoritu. Předávám Váš dopis šéfredaktorovi stanice Radiožurnál Sport a také šéfredaktorce Zpravodajství ČRo s doporučením, aby mu věnovali pozornost a při přípravě pořadů týkajících se tohoto bolavého problému s ním pracovali.

Přejme si jen pozitivní sportovní zážitky – věřím spolu s Vámi, že právě Český rozhlas v tom může mnoho dobrého udělat.

Se srdečným pozdravem

Milan Pokorný, ombudsman Českého rozhlasu

 ______________________________________________________________________

Dobrý den, pane Pokorný,

vážím si toho, že jste se jako jediný ozval a sdílíte podobný pohled na celou situaci. Obávám se však, že celé dění pomalu vyznívá do ztracena. Psal jsem i vedení Sparty, bohužel bez jakékoli odezvy. Přitom podle mého názoru šlo především o to zaměřit se na určité jedince, kteří na fotbalové stadiony jednoduše nepatří.

Po zápase s Viktorií Plzeň jsem si uvědomil ještě jednu věc, kterou jsem v předchozím e-mailu nezmínil. Jako pedagog mám obavu z některých dospívajících, kteří se na tyto skupiny začínají nabalovat a berou jejich chování jako něco normálního nebo obdivuhodného.

Držme si palce, aby se to jednou změnilo a aby se o těchto věcech nebálo mluvit veřejně.

Krásný den přeji.

S pozdravem

J.B.

 _______________________________________________________________________

Vážený pane,

šéfredaktor stanice Radiožurnál Sport mi potvrdil, že se s Vaším dopisem seznámil. Je to téma, které by Český rozhlas měl bezesporu udržovat ve veřejném prostoru, a to nejen na speciální sportovní stanici. Právě včera (18. 5.) odvysílala stanice ČRo Plus besedu Kulatý stůl od 18.10 s účastí politiků napříč politickým spektrem, inspirovanou událostmi na Slavii. Váš dopis nebyl citován, ale myslím, že i on přispěl k uspořádání této besedy. Její záznam naleznete zde:

https://program.rozhlas.cz/zaznamy#/plus/2026-05-18

Děkuji Vám ještě jednou za Váš zájem prospět dobré věci a srdečně Vás zdravím.

Milan Pokorný, ombudsman Českého rozhlasu