Hliněné hrady v Maroku odolávají zubu času po staletí. Teď je paradoxně ohrožuje rostoucí bohatství

Hrady z nepálených cihel – takzvané kasby – lemují údolí řek, porostlá palmovými háji, i dlouhé oázy a připomínají, že lidé žijí na jihu Maroka už po staletí. Některé z nich neúprosně podléhají zubu času, jiné ještě odolávají, jako například kasba Šejcha al-Arabího v údolí řeky Draa.

Vstup do hliněné pevnosti na pahorku nad řekou střeží dřevěná vrata. Zdobí je obří Davidova hvězda, na které je hned několik různě velkých klepadel.

Čtěte také

„Kasba Šejcha al-Arabího byla postavena na začátku 18. století. Žila tu celá rodina zakladatele – celý klan, který tehdy ovládal údolí řeky Draa,“ vítá mě mladík Mohammed, jeden z potomků někdejšího zakladatele kasby, jak sám o sobě říká.

Jeho rodina je, tak jako většina ostatních v okolí, směsicí etnických Arabů a Berberů, kteří po staletí žili v míru vedle sebe, ale i válčili. „Žili tady i židé. Vyráběli šperky, vytvořili například dekorace na stropech, okna a také bránu kasby,“ vysvětluje Mohammed výzdobu vstupní brány.

Před bránou s Davidovou hvězdou se nechal vyfotit jen Mohammedův děda

Hliněná tradice

Vnitřek pevnosti je tmavý, jen do velké centrální haly prochází světlo velkým čtvercovým otvorem uprostřed stropu z hlíny a bambusu. Tady místní velmož kdysi soudil nebo se scházel s poddanými a vládci okolních pevností.

Mohammed mě ale vede po schodech nahoru do obytné části, kde už pobíhají malé děti. „Tady na terase žije rodina majitele,“ ukazuje. „A tady jíme – většinou celá rodina pohromadě. Jen když přijdou hosté, pak s nimi jsou pouze muži a ženy jdou do vlastní místnosti.“

Čtěte také

Odcházejí a zapomínají

Nad celou kasbou se tyčí čtyři strážní věže. V jedné z nich se chovají kanárci, z ostatních se nabízí hezký přehled po okolí – dole v údolí řeky je rozlehlý palmový háj, na druhé straně pak vesnice z hliněných domů. A vedle ní nové domky, které většinou patří rodinám, které mají někoho v Evropě, vysvětluje mi Mohammed.

„Jsou bohatší a chtějí žít moderním způsobem života. Někteří si domy předělali, jiní si rovnou postavili nové nebo se odstěhovali dál,“ dodává. Opuštěné ovšem nejsou jen části vesnice, ale i celý kus rozlehlé hliněné kasby. Vedlejší terasa se propadá – stropy z bambusu, palmového dřeva a hlíny se postupně rozpadají.

Terasy hliněné pevnosti a přilehlé vesnice

„Dva bratři mého otce chtěli raději žít moderním způsobem života ve velkých městech, v Marrakéši nebo Casablance, a svou část kasby opustili. Je to asi dvacet let, co odešli,“ říká Mohammed. Zapomněli, že za sebou nechali nejen domov, ale i chátrající kulturní památku, posteskne si vyčítavě.

autor: znk
Spustit audio