Hodně osobní film. Autorky historického kostýmního snímku Služka se inspirovaly ve svých rodinách
Hlavní hrdinkou slovensko-české historické fresky Služka je mladičká Anka, kterou ze slovenských hor poslali do služby k německé rodině do Prahy. V honosném, dost ponurém domě postupně vzniká něžný, ale velmi křehký a nevyvážený vztah mezi dcerou pána domu a právě Ankou. Děj se odehrává přibližně mezi lety 1913 a 1918. Do života rodiny i služebnictva zasahují první světová válka a vznik Československé republiky.
Předlohou filmu Služka se stala stejnojmenná kniha spisovatelky Hany Lasicové. Základem příběhu knihy i scénáře, na kterém se podílela, jsou její osobní rodinné zážitky a zkušenosti. „Příběh vychází ze života pěstounky mojí mámy. Ta pěstounka byla nemanželským dítětem, bastardem, jak se tehdy říkalo, a když se jí matka chtěla vdát, poslali ji na službu hodně daleko, aby rodině nepřekážela. Asi ve čtyřiceti se vrátila ze služby s jistou zřejmě autistickou panskou slečnou, kterou její rodina odložila, a o tu se starala do konce svého života,“ přibližuje Lasicová výchozí linku příběhu. V knize a první verzi scénáře se Anka zamiluje do krásného syna domácího pána. Její otec Milan Lasica jí ale poradil, aby změnila pohlaví milenců, a tak se začal odvíjet vztah mezi dvěma mladými ženami. „S tím jsem se hned ztotožnila,“ vzpomíná spisovatelka.
I pro režisérku Marianu Čengel Solčanskou je Služka osobním filmem. Jak říká, práci na něm brala do velké míry jako terapii. „Narodila jsem se svobodné matce, která nevěděla, kdo je můj otec a tak to zůstalo. S postavou Anky jsem se proto dokonale ztotožnila: dobře vím, jaké to je být bastardem ve vesnickém prostředí,“ svěřuje se. K dalším tématům filmu pak dodává: „Mým cílem bylo povyprávět o vzniku Československa netradičním způsobem, a zároveň říct, že při vztahu dvou lidí stejného pohlaví bychom se měli zajímat ne o to, co dělají v posteli, ale o to, co cítí. Zásadní je láska, ne to, co lidé dělají se svými těly. To je jen jejich věc,“ vyzdvihuje jedno z témat filmu Služka jeho režisérka Mariana Čengel Solčanská.
Související
-
Mariana Čengel Solčanská: Generál M. R. Štefánik. Připravil Jaromír Slomek
Milan se safírovýma očima a s tvrdým hlasem. Vyprávění o životě Milana Rastislava Štefánika pojala Mariana Čengel Solčanská jako sen umírajícího Edvarda Beneše....
-
Zvířata jako zástupci původního světa a rozloučení s Karlem Vachkem. Do kin přichází Velké nic
Snímek Velké nic nám připomíná dobu, na kterou rádi zapomínáme. Je natočen černobíle, širokoúhle a se silným obrazovým cítěním.
-
Nejlepším filmem je Il Boemo. Česká filmová a televizní akademie udělila České lvy. Už potřicáté
Čeští lvi, naše nejprestižnější filmové ceny, mají nové majitele. Nejvíc nominací proměnil film Il Boemo režiséra Petra Václava.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
