Hořící piano, žalozpěvy i freejazzové orákulum. Unsound se po virtuální edici vrátil zpět do Krakova

„Angel Bat Dawid je taková kmenová zaříkávačka a vědma v jednom. Na pódiu kombinovala mluvené slovo s procítěnými jazzovými improvizacemi na klarinet a klávesy a její vystoupení mělo až spirituální charakter.“ Podobně spirituální vyznění, i když úplně jiného charakteru, dýchalo také z představení s názvem Community of Grieving. To mělo virtuální premiéru na loňském ročníku festivalu a letos se dočkalo regulérní divadelní performance mezi diváky, která propojila světy nářků a žalozpěvů se současnou experimentální elektronikou a prací se samply v reálném čase.

Unsound festival má samozřejmě kde brát, i co se týče zajímavých domácích umělců. Ať už to byli, co se týče letošního programu, klarinetista a experimentátor Wacław Zimpel, cellistka Resina, nebo trojčlenný projekt Bastarda.

„Mým osobním objevem byl ale bubeník Qba Janicki, který má za sebou, jak jsem zjistil, vedle sólo hraní i spoustu spoluprací, například s japonským trumpetistou Toshinori Kondem, s nímž nahrál společnou desku i DJ Krush.“ Qba používá bicí jako vstupní bránu pro širokou škálu zvuků, od jazzových přes ambientní až po silně rytmické a hlukové. Všechny sonické výstupy zároveň v reálném čase moduluje a upravuje, takže výsledek zní i hudebně daleko pestřeji, než by člověk čekal od jedné bicí sestavy.

Který další projekt z loňského ročníku se po virtuální podobě dočkal i té tradiční, pódiové? Jak se s nečekaným půlhodinovým přerušením svého koncertu vypořádala Eartheater? A proč na Unsoundu hořelo piano? Poslechněte si celý rozhovor.