Hraje hry od rána do večera a odmlouvá. Doudlebský Mikuláš uchovává seznam dětských hříchů v kronice

Jan Šimánek si vybavuje, že před rokem 1989 se slovo advent spíše nepoužívalo, vyjma kostelní liturgie, a adventní věnce nebyly vidět. Napřed dlouhé přípravy a pak dlouhé vzpomínání znamenala obchůzka Mikuláše s čerty, na niž se děti těšily a současně se jí bály. A po Mikuláši se už nemohly dočkat Vánoc.

Po listopadových událostech 1989 nastala změna. S přílivem obliby zvyků ze Západu se o adventu začalo víc mluvit. S tím se objevily adventní věnce a čokoládové adventní kalendáře se staly dárkem pro děti.

Advent postupně pronikl i do Doudleb

„Velký adventní věnec se začal dávat také do kostela. Při první adventní neděli si někteří farníci nechávají přinesené věnečky posvětit. Někdo je klade i na hroby. Zavěšené adventní věnce jsem napočítal letos asi na polovině domovních dveří obydlených domů v naší obci,“ zaznamenal Jan Šimánek do kroniky ve zmíněném roce 2008.

Asi v roce 1995 nebo 1996 se v Doudlebech jednu sobotu uprostřed předvánočního období uskutečnilo první adventní setkání, slavnostní rozsvícení vánočního stromku před obecním úřadem. „U živého vzrostlého stromku děti ze školky a školy zpívaly koledy, ochutnávalo se cukroví a popíjel se vánoční svařák. Tuto akci pořádá obecní úřad každoročně doposud,“ vzpomíná kronikář. „Ovšem loni a letos to covid zatrhnul,“ podotkne ještě.

Tradiční obchůzka Mikuláše, anděla a čertů

„V Doudlebech je zvykem, že rodiče připraví nadílku za dveře domu a Mikuláš ji nadělí dětem. Ty musí říci, zda byly celý rok hodné, případně slíbit, že se polepší a povědět připravenou básničku nebo zazpívat písničku. Jako odměnu za návštěvu dostávají masky obvykle peníze, v každém druhém domě pak něco ostřejšího na zahřátí,“ čte Jan Šimánek své řádky z kroniky.

Čtěte také

Kronikář Doudleb se snaží zaznamenávat hlavně to, co lidé jinde nenajdou

„Kouzlo večerní obchůzky někdy i zasněženou obcí nemohou nahradit žádné mikulášské besídky, jež se v dopoledním čase konají ve školce nebo ve škole,“ ocituje dále kronikář a řekne, že ho těší otevřený přístup rodin v Doudlebech k osobní návštěvě Mikuláše a jeho doprovodu, když jsou ochotné pustit je do svých domovů.

Kronikář Jan Šimánek se večer 5. prosince převléká do kostýmu Mikuláše a z mikulášské obchůzky si odnáší listy papíru s obrázky, které pro Mikuláše děti nakreslily, a také s návody, které napsali rodiče, aby Mikuláš věděl, za co má děti pokárat nebo pochválit.

„Rodiče tyhle lístky většinou přichystají s košíkem dobrot nebo dárků pro děti před vchod do domu a já si je pak schovám do kapsy a následně založím do příloh obecní kroniky,“ vysvětluje Jan Šimánek.

„Tady – dva chlapci mají ten stejný hřích, že oba rádi hrají hry na play stationu od rána do večera. Martínek také odmlouvá. Ovšem na druhou stranu, dobře se učí, pomáhá mamince a tatínkovi stejně jako jeho brácha Péťa, který je poslušný, vynáší odpadky, chodí se psem a hraje pěkně na kytaru,“ vybírá kronikář jeden ze založených papírů s rodičovským seznamem dobrých a špatných skutků jejich ratolestí.