Humor vyskakuje jako čertík ze všech rohů, aby narušil vznešené situace. Nedovedla bych bez něj žít, říká herečka Bára Hrzánová

Snad i proto, že její dětství herečky bylo téměř stejné jako dětství spisovatelky Ireny Douskové, dokáže Bára Hrzánová už dvacet let se stále stejným úspěchem hrát roli osmileté Helenky Součkové v divadelní adaptaci knihy Hrdý Budžes tematizující šedý život v normalizačním Československu. „Byla jsem z rodiny, které se tehdy říkalo rozvrácená, vyrůstala u babičky a dědy a bydleli jsme v hereckých domcích. Domnívala jsem se, že jsme vrchol společnosti, ale jednoho si dne soudružka učitelka babičce postěžovala, že má smůlu, protože buď učí herce, anebo cikány. A já už od páté třídy měla posudek, že mám antagonistický vztah k našemu socialistickému režimu a vyvíjím vůči němu podvratnou činnost,“ vzpomíná Hrzánová na roky strávené v Českých Budějovicích na břehu milované řeky Malše.

Ať to vezmou do ruky ti mladší

Už čtyřicet let je ale doma v Praze, kde vystudovala DAMU a kde také v devadesátých letech zažila silnou éru v Divadle Na Zábradlí po boku režiséra Petra Lébla. Do Zábradlí přišla po šesti letech v Národním divadle, vyzbrojena dobrou hlasovou technikou i kvalitním hereckým řemeslem. „Petr do toho ale vpustil jiný vítr. Měl schopnost nahlížet do situací úplně jinými dírkami než všichni ostatní, což pro nás bylo nesmírně obohacující a vzrušující. Nedocházelo nám ale, že to, co nám v divadle nabízel, byl jeho reálná život a že za to platil daň,“ vzpomíná na tragický konec jednoho z nejtalentovanějších tuzemských režisérů, který si vzal život 12. prosince 1999.

Čtěte také

Bára Hrzánová: Soudruh prezident nám řekl, že máme jezdit bavit důchodce. A já jsem to vzala vážně

V prosinci o pět let později zemřela další blízká osoba Báry Hrzánové, zpěvačka Zuzana Navarová, díky níž a jejímu účinkování v Nerezu se Hrzánová v první polovině 80. let sama dala na hru na perkuse, psaní textů a písniček. Svou kapelu Condurango nyní chystá k nahrávání koncertního repertoáru a spolu se skladbami z desky Druhá máma z roku 2013 by měly do dvou let vyjít na dvojvinylu. Hrát na něm bude i Antonín, pětadvacetiletý syn Báry Hrzánové a jejího muže Radka Holuba. I o Antonínovi ve Vizitce mluvila, zejména v souvislosti s jeho hereckou kariérou ve Francii a odvahou mladých lidí pojmenovávat a řešit věci, kterým se starší generace vyhýbají anebo je vůbec nevnímají. „Starší ročníky by to dávno měly odevzdat mladým lidem. My jim, boudou-li chtít, můžeme poradit, ale nás už se tenhle svět netýká tolik jako jich,“ konstatuje.

Barbora Hrzánové je v očích publika vnímaná zejména jako komediální herečka, ostatně i v domovském Divadle Kalich vystupuje spolu s Radkem Holubem v několika komediálně laděných inscenacích – nejnovější z nich je cirkusácká romance Silnice na motivy filmu Frederica Felliniho. Proč je na české scéně komediálních hereček tak málo? Jasnou odpověď Bára Hrzánová nemá, domnívá se ale, že na vině by mohl být i malý počet takto napsaných rolí. Pro ni samotnou je nicméně legrace klíčovou komoditou. „Pokud v dramatu chybí humor, je to nesnesitelné. Bez humoru se nedá žít, sám vyskakuje ze všech koutů jako čertík, aby narušil vznešenou a vážnou situaci.“