I ty nejznámější památky stále mají svá tajemství. Na Červené Lhotě restaurátoři obnovili výzdobu stropu

„Tohle je výsledek restaurátorské práce. My jsme náramně spokojení, protože je to opravdu krásné. Jsme vlastně překvapení tím, jak kultivovaný a krásný zámek v barokní době musel být,“ říká při pohledu na strop zámecké jídelny kastelán Tomáš Horyna.

Jde o zbytek klenby, která zdobila hlavní společenský sál zámku Červená Lhota. Rozprostíral se přes celé jedno křídlo budovy, pozdějšími stavebními zásahy byly ale zhruba dvě třetiny klenby zbourány a dochovala se jen malá část v současné jídelně.

Protože už klenba netvořila celek, pozdější majitelé ji nechali zamalovat. Zpod vrstev nátěrů ji v posledních pěti letech zpět na světlo světa dostávali restaurátoři.

„Bylo velmi překvapivé, v jakém stavu se pod vápennými nátěry objevily autentické povrchy. Tím, že jsme odkryli docela velkou část, jsme mohli pozorovat původní polychromie, povrchové úpravy, stopy nástrojů starých mistrů, které se tam dochovaly bez jakéhokoli zásahu a v kompaktní podobě schované pod těmi vrstvami,“ popisuje restaurátorka Jana Waisserová.

Práce s freskami a štuky, tak jak je dokončili jejich autoři, bez pozdějších zásahů se restaurátorům naskytne výjimečně. I proto k obnově přizvali vědce. Ti analyzovali přesné složení štuků a tmelů, kterými byly na klenbu připevněny plastiky ovoce a lístků, a na základě analýz restaurátorům vyrobili jejich kopii.

Čtěte také

Obnovená mincovna českokrumlovského zámku je hlavní novinkou na jihočeských památkách

Analýza ukázala i to, jaký materiál staří mistři používali. Vápno dováželi z Chýnova a sádru od Vídně. Do štuků přidávali i klíh. „Ten zpomaluje tuhnutí sádry. Klíh se používal, to je známá věc, ale musíme si uvědomit, že mluvíme o době, kdy už nemáme tolik záznamů o těchto technických věcech. Proto jsme rádi, že jsme dokázali, že klíh používali, a umožnilo nám to uvažovat o tom, jak asi pracovali s materiálem,“ upřesňuje Jan Válek z ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd.

Podrobné chemické analýzy by v budoucnu mohly změnit i již zažité postupy restaurátorů. „My se jako restaurátoři obvykle sádře vyhýbáme, protože přináší do zdi materiál, který památce může škodit. Teď je pro mě hodně důležité zjištění, že v baroku se sádře nevyhýbali, a tím pádem my můžeme navazovat na jejich postup a nemusíme se jí tolik bát,“ komentuje restaurátorka Zuzana Wichterlová.

Stejně tak se díky práci na obnově kleneb jídelny zámku Červená Lhota změnil i pohled restaurátorů na omítky s velkým podílem vápna.