Inaugurační projevy v průběhu let: Nixon nechal zabít holuby, Harrison se nachladil a po pár dnech zemřel, Obama zas zahltil internet
Prezidentské inaugurace v USA často neproběhly hladce, provázely je protesty a kontroverzní situace.
Slavnostně přísahám, že budu čestně vykonávat funkci prezidenta Spojených států a podle svých sil budu zachovávat, střežit a bránit Ústavu Spojených států.
přísaha prezidentů
Vyřčením těchto slov se stává Joseph „Joe“ Robinette Biden, Jr. v pořadí 46. prezidentem Spojených států amerických. Letošní inauguraci provázejí kontroverze, a to především kvůli neuznání výsledků voleb odcházejího Donalda Trumpa.
Čtěte také
Přísaha prezidenta Spojených států amerických, která je součástí inaugurace, je pravidelně skládána dne 20. ledna, a to na základě XX. dodatku americké Ústavy. Do roku 1937 to bylo 4. března.
Běžně prezident přísahá na Bibli, není to ale podmínkou. Například Theodore Roosevelt Bibli odmítl. Tradičně bývá vykonavatelem inaugurace, tedy vstupu nového prezidenta do úřadu předseda Nejvyššího soudu USA. Podle americké Ústavy musí být prezident narozený na území USA, starší 35 let a bydlet alespoň 14 let ve Spojených státech.
Jak vypadaly inaugurace v historii?
James Madison (1809–1817) je jedním z hlavních autorů americké Deklarace nezávislosti a čtvrtý prezident Spojených států. Je to jediný prezident v historii, kterému za jeho vlády zemřeli hned dva viceprezidenti.
Na jeho inaugurační oslavu v Long´s Hotel dorazilo tolik lidí, že se v sále nedalo dýchat. Přítomní hosté tak museli rozbíjet okna, aby se k nim dostalo aspoň trošku vzduchu.
V pořadí 16. americký prezident Abraham Lincoln (1861–1965), první z řad republikánů, se proslavil zrušením otroctví.
Ovšem jeho inaugurační řeč v březnu 1861 obsahovala toto prohlášení: „Nemám v úmyslu, přímo nebo nepřímo, zasahovat do instituce otroctví v těch unijních státech, kde existuje.“
Při jeho druhé inauguraci se navíc stala nepříjemná věc – viceprezident Andrew Johnson přišel opilý a „pod vlivem“ pronesl i řeč. Oficiálním vysvětlením jeho stavu byla snaha utlumit bolest způsobenou tyfem. Po atentátu na Lincolna se Johnson stal prezidentem.
William Harrison (4. března 1841–4. dubna 1841) byl proslulý bojem proti Indiánům. Poslavil se taky tím, že lstí porazil slavného, a jak sám řekl geniálního, indiánského náčelníka Tecumseha.
Svou svou inaugurační řeč pronášel nejdéle ze všech amerických prezidentů, byly to téměř dvě hodiny. Jenže stál bez pláště a bez klobouku na schodech Kapitolu, hustě sněžilo. Prezident onemocněl a po 31 dnech zemřel.
Ulysses Simpson Grant (1869–1877), věhlasný vojevůdce a stratég, měl při inauguračním projevu svého druhého funkčního období hezký plán. V klecích mu měly zpívat stovky kanárků.
Velmi chladné počasí (přibližně -30 °C) 4. března 1873 ale způsobilo nepříjemnou věc. Přibližně stovka ptáčků při jeho projevu umrzla. Při Grantově první inauguraci v roce 1869 se zase prali hosté kvůli pomalé obsluze v šatně, která neuměla číst, takže neuměla řádně rozeznat šatní lístky.
Woodrow Wilson (1913–1921) nechal odstranit zábrany kolem washingtonského Kapitolu, aby jeho projev mohlo poslouchat co nejvíce lidí. V projevu pak řekl: „Volám na svou stranu všechny čestné a patriotické, kupředu hledící lidi.“
Rok poté vypukla 1. světová válka. Na jejím konci (v roce 1918) se Wilson, jako vůbec první americký prezident v úřadu, vydal do Evropy, a to na mírovou konferenci do Paříže. Jenže mnohé věci, které dojednal, jako například Společnost národů, nebyly americkým Senátem schváleny.
Herbert Hoover (1929–1933) byl 31. prezidentem USA a prvním, který se narodil západně od Mississippi. A také synem kvakerů, přistěhovalců z Německa a Švýcarska.
Inaugurační proslov Franklina Delano Roosevelta (1933–1945) je slavný především jednou jedinou větou. V roce 1933 při něm řekl, že „jediné, čeho bychom se měli bát, je strach sám“.
Jeho vstup do funkce se jako poslední konal 4. března, všechny další už proběhly 20. ledna. Bible, na kterou přísahal, je nejstarší Biblí použitou při inauguraci a také jedinou, která nebyla v angličtině. Byla napsaná v holandštině a šlo o rodinnou Bibli Rooseveltů.
Demokratický prezident Harry S. Truman (1945–1953) se zapsal do historie mnoha činy, například vytyčením postojů USA vůči rozpínání komunismu.
Velkým gestem bylo ale i vystoupení prvních Afroameričanů na jeho druhé inaugurační slavnosti. Šlo o jazzové hudebníky Lenu Horne, Dorothy Maynor a Lionela Hamptona.
Ještě jedna zajímavost – Truman den před svým nástupem do druhého funkčního období podepsal zákon, který mu zdvojnásobil plat na 100 tisíc amerických dolarů ročně. Šlo o první takové navýšení od roku 1873.
Dwight David Eisenhower (1953–1961) si vysloužil nemalé zásluhy během 2. světové války, kdy byl vrchním velitelem spojeneckých expedičních sil v Evropě. V Bílém domě strávil osm let. Snímek je z jeho druhé inaugurace v roce 1957.
John Fitzgerald Kennedy (1961–1963) byl 35. prezidentem Spojených států a výraznou osobností amerického liberalismu.
Byl také jediným prezidentem USA, který se hrdě hlásil ke katolické víře. Ve svém inauguračním projevu řekl hodně citovanou větu:
„A tak se, moji američtí spoluobčané, neptejte, co pro vás vaše země může udělat. Ptejte se, co pro svou zemi vy můžete udělat.“ 22. listopadu 1963 byl v texaském Dallasu zastřelen.
Ani prezident Richard Nixon (1969–1974) si při svém jmenování do funkce neodpustil ptačí neštěstí.
Na rozdíl od Granta necítil k ptákům náklonnost. Nechal proto celou trasu svého inauguračního průvodu postříkat chemickou látkou s názvem Roost No More. Ta měla způsobit, že se všudypřítomní holubi vzdálí, protože je měl postřik pálit na nohou. Místo toho se ukázal jako vysoce toxický a ptáci během Nixonova průvodu umírali. Republikánský prezident tak měl cestu lemovanou mrtvými a umírajícími holuby.
Uvedení do funkce prezidenta je často spojeno i s velkolepými plesy. Třeba Jimmy Carter (1977–1981) si zatančil se svou chotí Rosalynn.
Ronald Reagan (1981–1989) to do Bílého domu dotáhl z Hollywoodu. Proslul mimo jiné programem Strategické obranné iniciativy (Strategic Defense Initiative – SDI), označovaném novináři za Hvězdné války. Sovětský svaz nazval Říší zla, Moskva ho pro změnu označila za šíleného antikomunistu.
S vládou George Herberta Walkera Bushe (1989–1993) je mimo jiné spojena invaze do Panamy a první válka v Perském zálivu, ale i konec Studené války.
Prezidentem byl krátce už v roce 1985, a to když z pozice viceprezidenta zastupoval Ronalda Reagana. Je nositelem nejvyššího českého státního vyznamenání - Řádu Bílého lva.
Bill Clinton (1993–2001), nástupce George Bushe staršího a předchůdce George Bushe mladšího, skládal první prezidentskou přísahu na Bibli, kterou dostal od své babičky. Po jeho projevu byla také teprve podruhé v historii USA recitována báseň, napsaná Mayou Angelouvou přímo pro tuto příležitost.
George Walker Bush (2001–2009) neměl lehký nástup do funkce. Jeho první inauguraci doprovázely masivní protesty tisíců lidí, kteří byli nespokojení s kontroverzními okolnostmi jeho zvolení.
Bush nevyhrál počtem voličů (stalo se tak po 112 letech) a jeho zvolení musel potvrdit americký Nejvyšší soud. Protestující zasáhli prezidentovu limuzínu tenisovým míčkem nebo vajíčkem. Obě jeho inaugurace provázelo zatčení protestujících, při první policie odvezla čtyři, při druhé pět lidí.
Inauguraci Baracka Obamy (2009–2017), prvního Afroameričana ve funkci prezidenta USA, neprovázely reálné problémy, zato virtuální svět jich pár zaznamenal.
Čtěte také
Například přímý přenos uvedení do funkce na webu britské BBC chtělo vidět tolik lidí, že to systém nezvládl a půl hodiny se místo přenosu ukazoval jen nápis Přijďte později, prosím.
Americkou CNN pro změnu sledovalo 21 milionů lidí a její web jich ten den navštívilo hned 136 milionů. Podle společnosti Akamai se během jedné minuty podívalo na zpravodajské servery skoro 5,5 milionu uživatelů. To je pátá největší návštěvnost od momentu, kdy společnost začala údaje měřit. Obamova inaugurace byla také první podobnou událostí, kde živé vysílání obsahovalo titulky.
Víc si poslechněte v audiozáznamu.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
