Ivan Hoffman: Kdo nic nedělá
Kritici vlády, včetně politické opozice, předhazují panu premiérovi, že se chová podle hesla „kdo nic nedělá, nic nezkazí“. Že se jedná o kritiku gentlemanskou, je zjevné. Kritici vlastně pracují s verzí, že nečinnost vlády ohledně řešení palčivých problémů, jež trápí občany, neplyne z toho, že by snad vláda byla nekompetentní, neschopná, anebo arogantní, že by žila v luxusní bublině a nechápala, která bije.
Má se za to, že zemi vedou politici, kterým ze všeho nejvíce záleží na tom, aby nečinili špatná rozhodnutí, aby nechybovali. Proto na palubě Titaniku, řítícího se na ledovec, našlapují opatrně, a pro jistotu jenom na místě.
Čtěte také
Rčení, že kdo nic nedělá, nic nezkazí, nejspíše vzniklo jako sebeobrana chybujících. Když se někdo o něco snaží a kritizují ho čumilové, alibisté a ti, co mají obě ruce levé, pak odseknout, že kdo nic nedělá, nic nezkazí, je přiměřená obrana útokem: Kdo nic nedělá, ať ani nekritizuje.
Jiná věc je, že politici jsou placeni za práci a kdo nic nedělá, ten sice neudělá chybu, ale ani z něj není užitek. Proto asi vláda nečelí pouze kritice gentlemanské a rychle přibývá občanů, kteří si v emotivních komentářích k vládní opatrnosti pomáhají nepublikovatelnými sprostými slovy.
Prostý lid a skřípění zubů
Opakem extrémní opatrnosti, politického autismu, je politický aktivismus, kdy si politici počínají z pilnosti hyperaktivně, zpravidla tam, kde se jim o to nikdo neprosí.
Čtěte také
Například občanům svými zahraničněpolitickými aktivitami zařídí, aby jim chybělo to, co potřebují, anebo aby si mohli připlatit za to, co dosud pořizovali levněji. U takovéto aktivity dává rčení, že kdo nic nedělá, nic nezkazí, jiný smysl: Upomíná k prastaré čínské politické moudrosti, která konstatovala, že nejlepší politikou je neudělat nic.
Podobně jako u vládní pasivity lze i u vládní aktivity sledovat zajímavý efekt. Na rozdíl od trpělivých, chápajících médií a politicky korektní politické opozice provází prostý lid bohulibé solidární aktivity vlády vůči cizincům v nouzi stále hlasitějším skřípěním zubů.
Naštěstí pro vládu se i znechucený občan drží rčení, že kdo nic nedělá, nic nezkazí. V reakci na pád společnosti ke dnu si mlčící většina vystačí s těmi nepublikovatelnými sprostými slovy na adresu vlády či jejího premiéra. Nehrozí tedy, že by se ode dna, kam nás vláda nechává klesat, zvedl pověstný kal, coby průvodní jev revolučních násilností.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.