Jáchymovské tábory smrti vznikly z nedostatečné prozíravosti demokratů naší první poválečné vlády, upozorňuje historik

Geolog Oskar Pluskal v knize Poválečná historie jáchymovského uranu píše: „Železná opona spadla v Evropě 11. září 1945, kdy obsadilo ruské vojsko v počtu 60 mužů s vyšším důstojníkem tři radiové státní doly v Jáchymově“. 

„Těžba uranu zásadním způsobem předurčila celého města, osud osvobozeného Československa i osud Evropy ve 2. polovině 20. století,“ říká v pořadu Jak to bylo doopravdy historik Jaroslav Rokoský.

Malé město Jáchymov je ve středoevropském kontextu dokonce mladé město, a to v souvislosti s výzkumem a objevem obdivuhodné vědkyně Marie Curie Sklodowské. A stalo se i „centrem atomového věku“.

Jáchymovský uran byl žádaným artiklem. Politickým.

A to ne ledajakým, protože v rámci atomového programu a rozdělení světa železnou oponou byl jeho význam zásadní. Sovětskému svazu totiž chyběla uranová ruda nezbytná pro vývoj i výrobu atomových zbraní.

Čtěte také

„Polský papež“ Jan Pavel II. byl pro komunisty jasný nepřítel. Zastal se i politických vězňů v Československu

Do období po skončení 2. světové války vstoupilo Československo jako osvobozený a znovuobnovený demokratický stát. Demokracie byla ale už tehdy velmi omezená – jak je ostatně zřejmé ze základního politického dokumentu nazvaného Košický vládní program.

Ten definoval maximálně tři politické strany, stejně jako vládu Národní fronty, kde už hráli prim komunisté. Tak jsme se dostali i do vlivové oblasti Sovětského svazu v čele s komunisty, kteří se zcela nepokrytě snažili být vládci se vším všudy.

Přísně tajnou dohodu mezi ČSR a SSSR podepsali ministři 23. listopadu 1945.

Jáchymovský uran tak byl žádaným artiklem nikoli obchodním, ale politickým. Přínos obchodu pro státní doly – a tím pro stát –, se ale blížil nule. Sověti tak skoro zadarmo dostali, co chtěli.

Čtěte také

Mohl hokejista Bóža Modrý vyhrát svůj zápas s komunisty? Ne, totalitní režim hokejového gentlemana podvedl, odpovídá historik

„Šlo o přísně tajnou dohodu mezi ČSR a SSSR podepsanou 23. listopadu 1945. Za nás ji podepsal předseda vlády sociální demokrat Zdeněk Fierlinger, který nese hlavní odpovědnost. Pak to byl národní socialista Hubert Ripka, tehdejší ministr zahraničí. Za dveřmi čekal sovětský velvyslanec, který smlouvu podepsal také,“ vysvětluje Rokoský.

Zajímavé je, že v dohodě nefiguruje slovo „uran“, zvýrazněno však je, že „jde o dohodu svého druhu, která nikterak nezatěžuje finance republiky, nýbrž bude v její prospěch.

Takže není potřeba, aby byla projednána Národním shromážděním“. Dohodu provázel spěch, utajení před poslanci a následně se tato část schůze vlády označila za tajný materiál.

Dohoda byla utajena před poslanci a schůze vlády označena za tajnou.

Celé území dolu v Jáchymově bylo obehnáno ostnatým drátem, opatřeno nápisy zakazující vstup, ale jako následný problém se ukázal nedostatek pracovních sil.

Nejprve v Jáchymově pracovali němečtí váleční zajatci, který bylo časem stále méně, a tak přišli na řadu vězni. Politických bylo ve vězení stále víc, takže se podle historika Rokoského našlo řešení jednoduché a kruté. „Od jara 1949 přivezli do Jáchymova početnou a nejlevnější skupinu dělníků v podobě politických vězňů.“

Čtěte také

Měli Mašíni své následovníky i za normalizace? Snahy zastrašit komunisty se objevují, říká historik

Mezi nimi byl legendární hokejista Bóža Modrý, spisovatel a básník Karel Pecka, publicista Jiří Loewy, nebo například proslulý zahraniční letec Josef Bryks, kterému tam puklo srdce.

Kruté podmínky, fyzické násilí, svět, který si nezadal s nacistickými koncentračními tábory, a to až do poloviny 50. let, kdy se postupně začala uranová těžba utlumovat.  

Na otázku, zda jáchymovské lágry smrti zřídili komunisté, historik Jaroslav Rokoský odpovídá:

„Nezřídili, byla to Košická vláda Národní fronty, ve které měli komunisté dominantní postavení. Kabinet měl 25 členů, pro bylo 19 z nich, šest ministrů bylo tehdy omluveno. Nepadla ale žádná otázka ani připomínka. Byla to ukázka nedostatečné prozíravosti demokratů, která se pak projevila v únoru 1948.“

Celý pořad Jak to bylo doopravdy si poslechněte v audiozáznamu, připravila Ivana Chmel Denčevová.