Jak se dnes žije antikvářům? David Hertl se vydává po stopách lidí, kteří knihy nehromadí, ale prodávají
Ještě před lety to vypadalo, že jde o podnikání odsouzené k zániku: antikvariáty.
Za poslední roky ale opět přibývají a nezdá se, že by měly nouzi o zákazníky. Kdo jsou lidé, kteří v antikvariátech nakupují, prodávají – a ti, kteří je provozují?
Nápad natočit pořad s antikváři se zrodil počátkem roku 2020, kdy jsem si vyměnil několik mailů s jedním z pražských antikvářů. Zaskočil mě, když si stěžoval: „Nejsou knihy.“
A tak jsem se s mikrofonem vypravil za antikváři, abych se poptal, jestli mají co prodávat. Jestli lidé knížky kupují.
Zda mají antikvariáty budoucnost – a jakou.
Mít rád knížky i lidi
„Na tomhle podnikání musíte mít rád knížky i lidi. Musíte si s nimi dokázat popovídat,“ říká Robert Pelant v antikvariátu v pražských Vršovicích. S bratrem si otevřeli antikvariát před osmi lety a rozhodně by neměnili. I u něj byla na počátku láska ke knihám. Vydržela mu dodnes.
„Vlastní knihovnu jsem budoval poměrně dlouho a pak jsem ji v antikvariátu postupně rozprodal – když mi došlo, že v životě jde o něco jiného než o hromadění věcí. Ale ještě dnes si každý týden dám na stranu jednu knížku a odnesu si ji domů. Někdy ji přečtu, někdy ne a zase ji odnesu zpět do obchodu,“ dodává.
Lásku ke knihám potvrzují i další antikváři. „To, co jsem si chtěl koupit, už vlastně mám. Mayovky, verneovky, Foglarovy knížky. Teď už se krotím,“ říká Tomáš Maděra z antikvariátu v Jeruzalémské ulici v Praze.
A podobně to říká i Marta Šulcová, která provozuje antikvariát na sídlišti v pražských Stodůlkách. „Já ani necítím potřebu knížky vlastnit. Člověk nepotřebuje k životu věci, potřebuje nějaký smysl,“ říká na otázku, proč se rozhodla provozovat antikvariát.
Doby, kdy antikváři vystačili s knížkami, které přinášeli prodávající, jsou pryč. Dnes musejí být aktivnější. Inzerují, odvážejí celé knihovny po zemřelých. I tohle má ale úskalí. Časy se mění a dříve běžné domácí knihovny, v kterých bylo několik stovek knížek, jsou dnes výjimkou.
„Když bych sečetl československou a českou knižní produkci za posledních sto let, musejí to být miliony výtisků. Ale ve skladech i těch největších antikvariátů jsou řádově jen desítky tisíc knih. Kam se všechny poděly?“ ptá se pražský antikvář Dan Kurovec.
„Buď zůstávají knížky v rodinách, možná v krabicích na půdách, spíš mám ale pocit, že končí v kontejnerech nebo ve sběrnách. Řada lidí nepochopila význam antikvariátů,“ odpovídá.
Určitou roli v tom, že lidé staré knížky do antikvariátů přinášejí málo, mohou podle Tomáše Maděry hrát někdy nereálné představy o výkupních cenách: „Internet je skvělý, protože po pár kliknutích vidíte, ve kterém antikvariátu v republice je knížka, kterou sháníte, a za jakou cenu. Má to ale i nevýhodu. Lidé se domnívají, že antikvariát od nich knížku za podobnou cenu odkoupí. Přicházejí sem s knížkou a říkají: Viděl jsem, že se to prodává za stovku, tak já vám to nechám za devadesát. Jenže pokud by mi z ceny zůstalo deset korun, nezaplatím z toho nájem prodejny, nájem skladu, mzdy a pojištění za zaměstnance.“
O tom všem bude další pořad z cyklu Historie Plus.
Také o tom, jak se za poslední léta proměnil vkus zájemců o staré knížky, co sháněli před lety a co shánějí dnes. Proč znovu roste zájem o gramofonové desky? Může ještě antikváře něco překvapit? A jaké to je, přestěhovat antikvariát z jedné prodejny do druhé, když musíte přemístit několik desítek tisíc knih tak, abyste je kdykoliv našli?
Související
-
Jiří Novák a jeho pozoruhodný antikvariát v Holešovicích
V pražských Holešovicích je jeden z nejpozoruhodnějších antikvariátů v Česku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
