Ján Chvalník zachránil dědka, poříz i kopačku. V zahradním domku opečovává sbírku historického nářadí
Poříz, kopačka nebo dědek – to jsou názvy historického nářadí, které už mladší generace ani nezná. Starosta spolku Příbramských betlémářů Ján Chvalník proto zajímavé kousky začal sbírat a opravovat. V zahradním domku si vybudoval nevšední muzeum. Radost má z každého nástroje, který vystaví.
Starosta spolku Příbramských betlémářů zdědil řadu zajímavých kousků nářadí po svém tatínkovi, něco koupil, další nástroje mu přinesli známí a přátelé. „Tyhle vrtačky, ono jich je 55, ale každá je jiná,“ Ján Chvalník se nadšeně rozhlíží po vyrovnaných řadách ručních vrtaček. K práci se dřevem má jako betlémář blízko, a tak pro něho není problém poškozené dřevěné části opravit. Radost mu udělá i historický zámek, vůbec přitom nevadí, že k němu chybí klíč. „I když nejsem zámečník, tak si s tím poradím,“ usmívá se.
Ve sbírce má celou řadu zajímavých věcí. Lavice zvaná dědek sloužila kdysi k výrobě šindelů. Prapodivná plácačka se používala k výrobě oplatek. Na zdi visí i několik seker. Nejstarší z nich je takzvaná kopačka a nese letopočet 1790 a zkratku jména tovaryše. Používala se k výrobě koryt a žlabů. Mladším návštěvníkům názvy nástrojů nic neřeknou. Ján Chvalník je s láskou udržuje ve skvělém stavu, všechno funguje a dá se okamžitě použít. Nabrousit sekeru nebo vyvrtat díru dokážete přitom i při výpadku elektrického proudu. Všechno je totiž na ruční pohon, jenom soustruh se pohání šlapáním na pedál a historické žehličky se nahřívají na kamnech.
V zahradním domku se pan Chvalník nejspíš nikdy nudit nebude. Ve velké skříni totiž leží hromada rozbitého nářadí. Ján Chvalník se těší, až každý kousek vezme do ruky, spraví, co je potřeba, a potom nový exponát vystaví ve svém muzeu.
