Jan Fingerland: Generál Babiš a krizový manažer Pavel
Jména všech uchazečů o křeslo českého prezidenta už známe a žádná další nepřibydou. Debata se většinou redukuje na dva z nich, Babiše a Pavla, přičemž jejich příznivci chápou střet antagonisticky. Nejsou si ale oba kandidáti překvapivě podobní?
Nejde jen o to, že jsou to dva muži staršího středního věku, ženatí, vlasatí, zubatí, dobře oblečení, s diplomem. Oba vstupovali do profesionálního života za normalizace, oba vstoupili do KSČ, pravděpodobně nikoli z přesvědčení, ale proto, že to považovali za vstupenku ke zvolené životní dráze.
Čtěte také
Nezdá se, že by kvůli tomu tehdy, a zřejmě ani dnes, prožívali nějakou morální agonii, taková byla přece doba. Oba též nějak přišli do nějakého kontaktu s tajnými službami, o jehož povaze se stále vede debata, a přinejmenším část veřejnosti má pocit, že o své minulosti potenciální prezidenti neříkají celou pravdu.
Avšak současně ani jeden nebyl nějaký práskač, který by udával své kolegy, aby se pomstil nebo dostal pár stovek. Jejich kontakty s těmito strukturami je možné chápat jako zostřenou verzi jejich účelového členství ve vládnoucí straně.
Úspěšná transformace
Čtěte také
Babiš i Pavel rozjeli svou kariéru před listopadem 1989 a bez politické změny by v ní pravděpodobně prostě pokračovali. Avšak oba též hladce přešli do nových poměrů, každý ve svém oboru.
Nejsou to lidé ideologie, ale kariéry. Proto neměl bývalý komunista Babiš morální problém s kapitalistickým podnikáním a bývalý komunista Pavel se službou v nové armádě demokratického státu, případně ve strukturách NATO.
Vlastně je to v pořádku, obchod i obrana se řídí vlastními pravidly, která by neměla být ideologická. I když v ideálním případě by obchodníci i důstojníci měli nad zákony a zákonitosti svých oborů nadřazovat ještě svědomí, stejně jako kdokoli jiný.
Čtěte také
Žádná revoluce neeliminuje veškerou vládnoucí elitu, zejména ne její expertní či servisní složku, ta obvykle přechází do nového režimu, pokud se dotyčný nedopustí nějakého přešlapu nebo nemá nějakou zvláštní smůlu. Není proto žádná náhoda, že si voliči pravděpodobně budou vybírat mezi bývalými členy KSČ – patří k nim i prezident republiky, předseda Ústavního soudu a tak bychom mohli chvíli pokračovat.
Současně se ale oba kandidáti představují jako proevropští a atlantičtí politici, ať už z přesvědčení, pokud nějaké mají, nebo se jim to prostě nějak stalo. Platí to i pro Andreje Babiše, který má své podnikatelské zájmy v Evropě a také chránil plukovníka Koudelku v čele BIS.
Problém výběru
Čtěte také
Je tu ještě jiná logika. Babiš i Pavel jsou lidé s určitým nadáním, které prokázali, ale také velkými ambicemi. Současný systém výběru prezidenta žádá právě takové lidi – šikovné, dobře zasíťované a ctižádostivé. Potřebují spoustu peněz, dobré nervy, musí snést hodně kritiky, i nespravedlivé.
Kandidáti, kteří takoví nejsou, se prostě dál nedostanou, ať jsou to bývalí disidenti, duchovní, občanští aktivisté, humanitární pracovníci, nebo třeba básníci. Různé volební systémy mohou být považovány za demokratické, ale produkují jiné vítěze, dokonce i jiné kandidáty. Kdo chce mít na Hradě skromné ušlechtilce, nemůže být pro přímou volbu.
Babiš a Pavel si jsou podobní. Znamená to, že je jedno, kdo z nich by případně zvítězil? Nepochybně ne, protože každý má svůj vlastní životní příběh, své svědomí, přivede si s sebou nahoru jiné lidi, jiné emoce, jiný svět. Já sám, navzdory papírové podobnosti obou politiků, vidím každého úplně jinak. To jsou ty paradoxy.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Čekání na prezidenta
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka