Jan Urban a Marek Pivovar: Masakr. Poválečná tragédie, o které se muselo mlčet

V internetové encyklopedii najdeme podrobnosti k nočnímu dramatu z roku 1945 pod heslem Masakr na Švédských šancích. Právě tam, nedaleko Přerova u obce Horní Moštěnice, na přibližně 300 metrů vysoké zalesněné vyvýšenině v noci z 18. na 19. června 1945 příslušníci 17. pěšího pluku z Petržalky vedeni poručíkem Karolem Pazúrem a osvětovým důstojníkem Bedřichem Smetanou zmasakrovali 265 německých obyvatel Slovenska. Temnou kapitolou poválečných dějin Československa se léta zabývá publicista a historik Jan Urban. Přečetl knihy, prostudoval archivy, hledal zasuté dokumenty a poslední pamětníky. Pak vytvořil postavu Jana Kapitána a společně s Markem Pivovarem ji poslali do boje za spravedlnost. Jejich westernový hrdina nemá mnoho času, blíží se totiž rok 1948...

Zatímco ostravský historik Tomáš Staněk, který se tragickou moštěnickou epizodou začal podrobně zabývat na počátku 90. let, je přesvědčen, že Karola Pazúra k bestiálnímu řádění přiměly sadistické povahové rysy, Jan Urban s Markem Pivovarem, chráněni autorskou licencí, vedou své vyprávění komplikovanějšími cestami. Dnes už dobře víme, že oné noci byli zavražděni hlavně karpatští Němci a Maďaři, ale také několik Slováků, a že kromě mužů zahynulo 120 žen a 74 dětí. Historikové celou událost, o níž se před listopadem 1989 zarytě mlčelo, označují kvůli její bestialitě za naprosto výjimečnou.

Přerovský historik František Hýbl, který se věnuje poválečné tragédii na Švédských šancích|foto:Tomáš Frait,MAFRA / Profimedia

Jen zásluhou Františka Hýbla, autora knihy Krvavá noc na Švédských šancích nedaleko Přerova (Kniha byla před pěti lety vydána v češtině i v německém překladu), se tragický příběh vynořil ze zapomnění. Více než třicet let shromažďoval František Hýbl dokumenty a výpovědi svědků, tragédie na Švédských šancích tak dostala svého „osobního“ historika a František Hýbl vysoké německé státní vyznamenání. „Když se mi do rukou dostala zpráva od četnického velitele, který byl přítomen exhumaci obětí, tak jsem tři noci nespal,“ přiznává v jednom z rozhovorů.

Čtěte také

Jiří Padevět: Že se lidé přidávají na stranu zla, není problém vůdců, ale jejich následovníků

Ale vraťme se do poloviny 20. století. Už v létě 1947 v moravské mutaci Svobodného slova a časopisu Čas vyšly články s prvními informacemi o hrůzném zločinu. Jako první ovšem zareagovala komunisty ovládaná Státní bezpečnost a začala vyšetřovat autora článku, bývalého četnického strážmistra Svobodu, který se prý svým článkem dopustil pomluvy. Jenomže to už se do věci vložil neohrožený olomoucký státní zástupce František Doležel a ještě v červenci téhož roku kriminální služba v Přerově vyslechla desítky svědků. Protože civilní kriminální služba nesměla vyslýchat vojenské osoby, vedla výslechy taky vojenská prokuratura, kde se všem snahám o zastavení vyšetřování postavil bratislavský vojenský prokurátor Anton Rašla. Pak přišel únorový puč a zanedlouho se všechno zametlo pod koberec. 265 mrtvých těl přestalo existovat…

Ten proces je politický. Jeho cílem je očernit komunistickou stranu...
masový vrah Karol Pazúr

Příběh Jana Urbana začíná v roce 2015, tedy v roce, kdy byla rozhlasová hra natočena, ale velmi rychle se propadneme v čase až do divokých poválečných let. Píše se rok 1947 a Jan Kapitán se snaží vypátrat viníky masové vraždy na Švédských šancích. Tragédie smrti 71 mužů, 120 žen a 74 dětí se během výslechů skládá jako puzzle v děsivý obraz. „Ten proces je politický. Jeho cílem je očernit komunistickou stranu,“ říká masový vrah Karol Pazúr, který je sice nakonec odsouzen na dvacet let, ale ve vězení se díky vlivným soudruhům téměř ani neohřeje… Po propuštění pak obdrží jako hrdina protinacistického boje a funkcionář Svazu protifašistických bojovníků řadu vyznamenání. Jan Kapitán bojuje s větrnými mlýny, ale nemůže jinak.

Čtěte také

Dvojí víra na Tachovsku. Probuzená židovská a křesťanská paměť západočeského pohraničí

V roce 2016 byly na olomouckém hřbitově objevené ostatky zavražděných žen a dětí pietně vyzvednuty a uloženy v Přerově k jejich mužům, otcům a bratrům. V říjnu roku 1947 došlo totiž k exhumaci těl z hromadného hrobu a poté následovala akce, která měla zabránit obvinění z vražd žen a dětí. Zatímco muži byli pohřbeni v Přerově, ostatky žen a dětí byly převezeny do krematoria. Jejich popel pak ve dvou bednách ze zinkového plechu putoval na městský hřbitov v Olomouci. Přesné hrobové místo však dokázal určit teprve František Hýbl.

V roce 2018, v neděli 17. června, byl na kopci Švédské šance odhalen čtyřmetrový kovový kříž se symbolickými průstřely, zdobený trnovou korunou. Dílo uměleckého kováře Jiřího Jurdy.

Psáno pro Týdeník Rozhlas.