Jan Zrzavý: Dělal jsem, co jsem mohl. Vzpomínkové fragmenty ze života malíře, grafika a ilustrátora

Na podzim roku 1907 začal studovat na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, ale na škole pobyl jen dva roky. „Vyhodili mě, protože jsem tam moc chodil, raději jsem maloval doma,“ říká Jan Zrzavý v archivním rozhlasovém snímku.

Snažil se ještě o přijetí na Akademii v Praze, ale neuspěl. Nadále se ovšem věnoval samostudiu. Zásadní vliv na něho měla tvorba francouzských impresionistů, potažmo výstava impresionistů v roce 1907 pořádaná v pavilónu pod Kinského zahradou. Následně ho zaujala hlavně tvorba starých italských mistrů a důležité pro něho bylo seznámení s Bohumilem Kubištou, i o něm malíř hovoří na archivním záznamu.V roce 1923 vstoupil do Umělecké besedy a účastnil se společných  výstav. Navštěvuje Itálii, opětovně Francii, pobývá v Bretani.

„Uvažoval jsem o tom, že bych se v Bretani usadil. Tam jsem žil v ustavičné extázi,“ svěřil se v rozhlasovém rozhovoru s dr. Adolfem Wenigem. „Ale nikdy bych nemohl někde zůstat natrvalo, vždycky jsem se vracel domů.“ Postupně vychází řada knih s jeho ilustracemi, ilustroval Erbenovu kytici, Máchův Máj, měl rád Julia Zeyera.

Vltava - výchozí obrázek|foto:Český rozhlas Vltava

Jan Zrzavý byl jedním z nejdůležitějších členů meziválečné české avantgardy. Po válce se stal profesorem malby a kompozice na katedře výtvarné výchovy Filozofické fakulty Palackého univerzity v Olomouci, kde učil do roku 1950.V šedesátých letech pobýval mezi Prahou a Okrouhlicí, kde měl byt a ateliér.

„Jako autor svých obrazů nemůžu je chválit, nemůžu pravdivě říct, jsou-li dobrý nebo nejsou-li dobrý, a konečně to snad ani není moje věc, abych je posoudil. Můžu říct jenom tolik, že jsem to vždycky dělal poctivě...dělal jsem, co jsem moh... Jestli se mi podařilo otevřít svými obrazy bránu do říše krásy, která je vlastně štěstím, tak jsem nadarmo nepracoval“, říká umělec v záznamu z roku 1960 pro tehdejší Československý rozhlas.

Jak píše v internetovém deníku Echo24 (19. září 2020) malířův vnuk, kytarista a zpěvák Michal Ambrož, Jan Zrzavý odkázal celé svoje dílo Národní Galerii, tudíž českému státu. Přestože už před jeho smrtí (v roce 1977) mu byla přislíbena tehdejším vedením NG stálá expozice jeho děl, a nějaký čas skutečně byla některá díla vystavena v prostoru státního zámku v Telči, dnes (po sto třiceti letech) tomu tak není a žádný takový prostor neexistuje.