János Berecz, autor maďarského „poučení“

Berecz (1930 – 2022) začal vysokoškolská studia na univerzitě v Debrecíně, nakonec ale studoval nejvýznamnější maďarské „stranické učiliště“, Leninův institut v Budapešti. Od začátku 50. let byl pevně ukotven ve strukturách komunistického mládežnického hnutí a po dokončení studií (1955) pracoval jako politický pracovník v budapešťském výboru Svazu pracující mládeže.

Čtěte také

Červenec 1989: Kádár je mrtev, ať žije Nagy!

Mezi „mládežníky“ působil až do roku 1963, kdy byl odeslán do Moskvy ke studiím na Akademii společenských věd Komunistické strany Sovětského svazu. Právě na této škole začal psát rozsáhlou práci o maďarském protikomunistickém povstání v roce 1956, která se zároveň stala jeho disertací. Obhájil ji v roce 1967 a za dva roky vyšla v Maďarsku tiskem pod titulem Kontrarevoluce perem a zbraní 1956.

Berecz v ní popisuje události roku 1956 v duchu oficiálního stanoviska tehdejšího kádárovského režimu: hodnotí povstání jako kontrarevoluci a sovětskou vojenskou intervenci a následnou kádárovskou politickou odvetu jako správnou. Podle Berecze byla „kontrarevoluce“ organizována vnějším nepřítelem – kapitalistickými silami pod vedením USA –  a prováděna vnitřním nepřítelem: reakčními Šípovými kříži, horthyovskými živly a zrádnou skupinou Imreho Nagye. Konečným cílem kontrarevoluce byla údajně obnova světa před druhou světovou válkou a svržení prosovětského socialistického systému Maďarska.

Čtěte také

Maďarský nacistický diktátor Szálasi skončil po válce na oprátce

„Berecz psal zdánlivě vědeckým stylem, sledoval chronologii revoluce, ale neustále mísil skutečné události a skutečné citáty s vysvětleními, která odpovídala hodnocení Kádárova režimu. Vynechal události a fakta, která byla pro Kádárovo vedení nepříjemná, nebo je prezentoval se zkresleným důrazem a za použití náladotvorných rétorických prostředků,“ říká historik Jan Adamec. Na rozdíl od velmi „suchého“ textu československého Poučení bylo to Bereczovo čtivé a svým rádoby vědeckým pojetím do určité míry vytvářelo dojem objektivního textu. Bereczova kniha byla znovu vydána v roce 1981 a poté rozšířena a přepracována v roce 1986.

Berecz vystřídal později řadu stranických funkcí (vedoucí zahraničního odboru Ústředního výboru Maďarské socialistické dělnické strany, šéfredaktor ústředního stranického deníku Népszabadság, ideologický tajemník strany). Zažil nejen pád komunismu v Maďarsku, ale stihl vydat i vlastní paměti. V posledních letech života se těšil značnému zájmu médií.