Je tu odkaz k čemusi přesahujícímu, napsal Jan Balabán Blance Kostřicové. Od jeho narození uplynulo 60 let

Pásmo dopisů, které pro rozhlas načetli Jana Štvrtecká a Martin Sláma v režii Radima Nejedlého, uvedla Blanka Kostřicová tímto textem:

„S mým spolužákem ze studií a přítelem z nejbližších Janem Balabánem jsme začali vést korespondenci asi tři roky po absolvování, někdy v roce 1988 či 89. V následujícím zhruba dvacetiletí, jež nám bylo dopřáno, jsme měli nepravidelná období velmi intenzivního korespondenčního rozhovoru, kdy bylo třeba vyslovit naléhavé věci, a poté následovala obvykle i docela dlouhá cézura, po níž jsme však plynule navázali na to, čím jsme skončili. (Vše bylo příležitostně doplňováno také dlouhými telefonáty.)

Občas bývám dotázána, zda nemám v úmyslu naši korespondenci uspořádat a publikovat. Myslím, že nemám. Ačkoli není rozsahem úplně malá, přece je dosti fragmentární. Mám v paměti mnoho vět i z těch Honzových dopisů, které kdovíproč nemám. Nemám též dopisy svoje – až na výjimky, kdy jsem rozepsaný dopis měla už natolik přeškrtaný, že jsem ho raději přepsala a ten původní uložila k Honzovým.

Přece však dochované Honzovy dopisy obsahují leccos, co bych si možná neměla nechat pro sebe. Přestože Honza často vychází z hodnocení mých textů, dostává se do poloh zcela obecných a podstatných. A proto jsem mozaiku z naší korespondence použila ve svém příspěvku do sborníku Honzo, ahoj. Setkání s Janem Balabánem; v časopise Kontexty jsem publikovala malý výbor Honzových dopisů; a proto jsem připravila i tento pořad.“