Jeden šejk v klášteře Hagharcin našel boha a daroval miliony na opravu komplexu. Jak působí nová klášterní stavba?

Perlami v koruně starobylé arménské sakrální architektury jsou tamní chrámy a kláštery, ukryté v těžko přístupných horách, které chrání jejich tisíciletou minulost. Atmosféru až mystickou si zachovaly dodnes. V klášterním komplexu Hagharcin v Tavušské provincii jsou hned čtyři staré kostely – a jeden nový klášter. Příliš úhledný nato, aby v něm věřící pocítili klášterní atmosféru.

Ve zdech kláštera Hagharcin dodnes zní hudba Chačatura Taronaciho, raně středověkého teologa a hudebníka, který byl také převorem tohoto kláštera a jeho kosti spočinuly ve zdejší zemi. Přesněji řečeno pod jedním z náhrobních kamenů, které tvoří podlahu čtyř chrámů.

Tisíciletí sakrální architektury pohromadě

Nemusíte ale mít strach, že byste ji svými kroky znesvětili. Jak vysvětluje zdejší průvodce pan Armen, mrtví naslouchají a ujišťují se, že víra nezemřela, a celkově jsou rádi, že se něco děje. Některé náhrobní desky jsou na míru dospělého člověka, jiné docela malé.

Chrámy a kostelíky jsou tady celkem čtyři, těsně vedle sebe. Jen nová stavba stojí opodál

Není to proto, že by tu pohřbívali děti. Někteří skromní umírající si totiž přáli, aby desky byly menší, protože za svého života nevykonali dost dobrého, aby si zasloužili velké náhrobky.

Nejstarším z celého tohoto chrámového komplexu je svatý Jiří postavený v desátém století. Hlavní chrámová stavba hned vedle je o tisíc let mladší. A vedle ní stojí úplně malá kaple svaté apoštolské církve z roku 1194. Vchod do ní je tak malý, že každý se musí sklonit – a tak se i symbolicky sklonit před církví.

Chrámy a kostelíky jsou tady celkem čtyři, těsně vedle sebe. Největší svatého Astvacacina, nejmenší svaté apoštolské církve, vedle ní svatý Štěpán a o nejstarším chrámu už jsme mluvili: svatý Jiří.

Tajemství chrámové hory

Průvodce Armen připomíná, že chrámy se v Arménii nebudovaly jen jako čistě sakrální stavby. Vždy obsahovaly i obranný prvek. V klášteře Hagharcin to dokládají uzoučká okna umístěná velmi vysoko. Tyto průzory sloužily ve zlých dobách jako střílny.

Čtěte také

Rekonstrukce chrámového komplexu odhalila i tajné prostory, ve kterých se v dobách osmanských nájezdů ukrývalo místní obyvatelstvo a samozřejmě mniši.

Tento klášterní a kostelní komplex je taková malá chrámová hora. Dnes už tady mniši nežijí, z jejich příbytků, cel, jídelen a modliteben zbyly na jedné straně ruiny a na druhé straně výstavní síň. Nový klášter stojí asi 200 metrů opodál a je také postavený v klasickém arménském stylu. Ovšem už podle kamene a třech je vidět, že to není historická stavba.

Kam zmizel šejkův dar?

Ani mé arménské kamarádce Áně se nový klášter nezdá. Nelíbí se jí plastová okna ani nové vyřezávané dveře. Vypadá to všechno příliš krásně a dojem ze starověkého kláštera a chrámu se úplně vytrácí. Samotná rekonstrukce tohoto arménského klášterního komplexu má ale jeden nesmírně zajímavý aspekt.

Novinářce Áně se nový klášter nezdá. Nelíbí se jí plastová okna ani nové vyřezávané dveře

Áňa říká, že sem před nějakou dobou přijel jeden arabský šejk. Strávil tady noc a pak prohlásil, že tu našel boha. Na opravu kláštera věnoval pohádkovou částku několika set milionů dolarů. Áňa k tomu jako pravá novinářka jízlivě poznamenává, že – jak je vidět – zřejmě ne všechny peníze byly použity na rekonstrukci.

Vraťme se proto ještě na chvilku do časů skromných a bohabojných mnichů. Prošel jsem všechny čtyři kostely a musím říci, že nejkrásnější akustika je v tom nejstarším, svatém Jiří.

autoři: Martin Dorazín ,
Spustit audio

Související