Jiří Černý: Odysseus Petra Ulrycha není lstivý ani vítězný, je hledající a strádající

13. únor 2022

Petru Ulrychovi bylo pětadvacet, jeho sestře Haně o pět let míň. S písničkou Nechoď do kláštera právě vedli neoficiální československou hitparádu. První světové rockové opeře Tommy skupiny The Who bylo pár měsíců a mladíci z Brna připravovali jedno ze svých životních děl.

„…Doufám, že pochopíte starostlivého otce a napíšete mi pravdu… Stále ještě jsem proti tomu, aby (hlavně Petr vzhledem k jeho vzdělání leteckého inženýra) nastoupil tuto dráhu. Můj názor na něj po pěvecké stránce je tento: hlasově slabý průměr, chtěl-li by něčeho dosáhnout, musel by tvrdě cvičit a studovat… V minulém roce jsem mu dal ultimátum, když do 1. září nenastoupí do svého povolání, že musí z domu. Nestalo se tak, protože jak Petra, tak Hanku mám nesmírně rád a moc mně na nich obou záleží…,“ napsal v lednu roku 1968 Jiřímu Černému tenor Státního divadla v Brně, Jaroslav Ulrych.

Ještě že vzal otec svá dítka na milost, nevzniklo by jinak ojedinělé dílo, které spojilo dohromady jejich kapelu Atlantis a Orchestr Gustava Broma: konceptuální album Odyssea. Deska natočená v roce 1969 a již opatřená katalogovým číslem ovšem byla trnem v oku tehdejšímu režimu, a tak si na své oficiální vydání musela počkat až do roku 1990.

Spustit audio