Jiří Karásek ze Lvovic: Vzpomínky. Neobvyklý pohled na známé i zapomenuté osobnosti české dekadence

Smíchovský rodák Karásek si při vstupu do literatury změnil jméno, obohatil je totiž šlechtickým přídomkem odvozeným od hvězdáře a matematika ze 16. století Cypriána Karáska Lvovického ze Lvovic. Tvrdil dokonce, že je skutečným potomkem slavného rodu. O tom však panují pochybnosti. Spisovatel ovšem poznamenal: „Od tohoto předka jsem asi zdědil básnickou touhu po hvězdách a myslím, že bych mu mohl připsati na vrub celý svůj Endymion.“ K tomu jako by neladilo jeho všední zaměstnání – byl poštovním úředníkem. Později se stal ředitelem knihovny ministerstva pošt a ředitelem Poštovního muzea. Díky tomuto zaměstnání však mohl cestovat do Vídně, která ho okouzlila. A právě Vídeň se svou atmosférou a také setkání s mužem ze šlechtického rodu, k němuž tam došlo, se pro Karáska staly osudovými. A to nejen pro jeho citový život, ale i pro jeho tvorbu.

Karásek ze Lvovic byl básník, prozaik, dramatik, kritik a překladatel, mnoho času a prostředků věnoval i sběratelství výtvarného umění a bibliofilií. Podařilo se mu tak vybudovat jednu z nejvýznamnějších soukromých sbírek v Evropě, tzv. Karáskovu galerii. Karáskova galerie, otevřená 17. května 1925 v Tyršově domě, je dnes součástí Památníku národního písemnictví v Praze a obsahuje kromě 38 000 výtvarných děl také knihovnu s 50 000 svazky a archív dokumentů. Karásek sám prováděl návštěvníky po expozici a někdy i prodával vstupenky.

Spolu s Arnoštem Procházkou založil v roce 1894 významný literární časopis české dekadence Moderní revue, který vycházel až do roku 1925. Karásek se mj. v roce 1895 zasloužil o vydání speciálního čísla, které bylo věnováno Oscaru Wildovi. To je dodnes považováno za první veřejnou obhajobu homosexuálů v české literatuře. Karásek také působil jako redaktor a publicista v časopise Nový hlas, který se objevil na společenské scéně roku 1931 pod názvem Hlas sexuální menšiny. Teprve tady, mimo literární kontext, našel odvahu napsat: „Dívejte se na naši lásku zkrátka jako na něco spíše rozkošného než tragického, jako na něco spíše přirozeného než úchylného. Neboť my sice nejsme sexuální většina, ale proto nejsme ještě výjimka a patologie.“

Ve svých vzpomínkách ale nelíčí jen vlastní prožitky a postoje, ale přináší také zajímavý pohled na osobnosti přelomu 19. a 20. století, jako byli Karel Hlaváček, Josef Klička, Hugo Kosterka, Stanislav Kostka Neumann, Arnošt Procházka, Růžena Svobodová, F. X. Šalda a další.

Stanice Vltava vysíláním Karáskových vzpomínek připomíná 150. výročí jeho narození a 70. výročí jeho úmrtí.