Jiří Lábus: Matka si stěžovala, že dělám ostudu

Jednou z jeho proslulých scének je ta, ve které si zahrál profesí poznamenaného rozhlasového hlasatele. Jak Jiří Lábus prozradil, toto povolání vnímal intenzivně už od dětských let.

„Jako malý kluk jsem měl dobře vyvinutý sluch. Protože jsme doma neměli televizi, poslouchali jsme rozhlas. Díky tomu jsem se naučil jména hlasatelů. Dokonce jsem mnoho z nich dovedl napodobit. Dodnes si je pamatuji. I jejich jména, intonaci.“

Matka si stěžovala, že dělám ostudu

Herectví mu bylo dáno už od kolébky. Syn seriózních kultivovaných rodičů (otec byl architekt a matka zdravotní sestra) byl prý nejšťastnější, když mohl bavit okolí. A to i v době, kdy mu bylo pouhých sedm let.

„Přišli jsme na návštěvu, sedli jsme si a já jsem začal vyprávět různé hlouposti, co jsem si vymýšlel. Lidi se strašně smáli a říkali, že je to veliká legrace. Už tehdy to ve mě vyvolávalo pocit blaženosti. Pak jsme přišli domů a matka mi vynadala, že dělám ostudu a že už příště nikam nepůjdu.“

Jeho Marge schválili i v USA

Jeho snad nejslavnější dabingovou rolí je Marge Simpsonová z proslulého amerického animovaného seriálu. „Režisér Zdeněk Štěpán mě znal z Tlučhořovy rodinky. Říkal si, že když tam mluvím Boženu, že bych mohl zkusit Marge Simpsonovou. Tak jsem to natočil na zkušební pás. Musím ale říct, že v originále je její hlas úplně jiný.“

Tvůrci seriálů si většinou přejí, aby byl zahraniční dabing podobný originálnímu hlasu. Proto se zkušební nahrávky předem posílají ke schválení do amerických studií. Proti originálnímu podání Jiřího Lábuse ale nikdo nic nenamítal.

Proto ho v Simpsonových můžeme slýchat už téměř 20 let. „Moc mě to baví. Seriál má řadu příznivců, je nesmírně vtipný, situace mají úžasné pointy, je v něm i černý humor. I po letech má velmi dobrou úroveň, což mě těší.“

Kultovní scénky

Zkoušení Oldřicha Kaisera před tabulí, klíště či výměna stráží v Londýně. To jsou jen tři z mnoha skečů, které si získaly velikou popularitu. A to i napříč časem. Jsou zkrátka nesmrtelné. Herci s tím přitom v počátcích své práce vůbec nepočítali.

„Netušili jsme, že by to mohlo diváky po tolika letech bavit. Dodnes nás to těší. Scénky jsme dělali pro naše vlastní potěšení. Z toho, že lidi uměly rozesmát, jsme měli velikou radost.“

Tlučhořovi na internetu i v divadle

Spolupráce Oldřicha Kaisera a Jiřího Lábuse ale neskončila s pořady Možná přijde i kouzelník, Ruská ruleta či Zeměkoule. Ve společné tvorbě pokračují i dnes. Už dva roky je jejich nekonečný seriál Tlučhořovi aneb Byli jsme a budem k vidění na internetu.

„Jsou to naše náměty. Zpracováváme je tak, že si řekneme základní schéma konkrétního dílu. Napsané není ani slovo. Když se objeví nová postava, domluvíme se, jak bude mluvit, jakou bude mít hlasovou polohu. Řekneme si rovněž, k čemu děj bude spět.“

Příznivci dvojice se s ní mohou setkat ale také v Divadle U Hasičů. Oldřich Kaiser a Jiří Lábus tam vždy jeden letní večer pořádají setkání, kde si publikum samo určuje náměty a oni na dané téma volně improvizují.

Několikátou sezónu také společně hrají Dona Quijota v pražském Divadle Kalich. K vidění jsou i ve speciálním benefičním představení Výprodej, které je výběrem jejich nejvydařenějších gagů.

Vyhlášený hypochondr

Jednou z jeho nejoblíbenějších knih je Domácí lékař. Sám nedávno prohlásil, že, kdyby se dnes mohl rozhodnout, kým by mohl být, stal by se neurochirurgem. Kolegové o něm navíc tvrdí, že je hypochondr. V nemocnici přitom pobyl Jiří Lábus jen jednou v životě.

„Bylo mi asi dva a půl roku, když jsem u babičky zvedl těžkou krejčovskou žehličku a dostal kýlu. Byl jsem snad jediné dítě, které nechtělo domů. Měli tam totiž moc dobré kokosové sušenky a já řval, že tam chci kvůli nim zůstat. Už tehdy jsem zaprodal rodiče za jídlo.“