Jízda s modrým majáčkem, korupční aféra ve fotbale, týrání vězňů v Iráku

Přehled příspěvků

Jan Pokorný: Ohlédnutí za některými událostmi týdne, který už je skoro v tahu tentokrát připravil Jan Pokorný.

Tak tedy, ministr zemědělství Jaroslav Palas byl pokárán premiérem za rychlou jízdu služebním autem. Rozpoutala se diskuse o tom, k čemu je vrcholným politikům výhoda, že mohou používat výstražný maják a jezdit pak jako o závod. Názory k tomuto tématu uslyšíte za chvíli v duelu.

Spojené státy a Velká Británie čelí kritice, že jejich vojáci týrali vězně v Iráku. Mezinárodní Červený kříž na to upozorňoval už před několika měsíci. O tom budeme mluvit s ředitelem Českého Červeného kříže.

Korupční aféra ve fotbale nebere konce. Někteří rozhodčí chtějí hájit svůj stav založením Unie fotbalových rozhodčích. Jeden z nich, Evžen Amler, byl dnes naposledy v roli ligového sudího. S jakými pocity končí svou kariéru a jak chce pomoci očistě českého fotbalu? Rozhovor s Evženem Amlerem uslyšíte asi tak za 20 minut.

Duel - jízda s majáčkem

Jan Pokorný: A první téma. Zákon umožňuje vozidlům s výstražným modrým majáčkem nedodržovat v odůvodněných případech dopravní předpisy. Vláda svým nařízením určuje, kteří politici můžou tohoto práva využívat. Kdo smí s modrým majáčkem jezdit a jak si může počínat v sousedním Polsku, to zjišťoval náš varšavský zpravodaj Pavel Novák.

Pavel Novák: Modré výstražné světlo mohou kromě záchranné služby, policie, pohraničníků, vězeňské stráže, armády a vozů výzvědných služeb používat i auta, patřící Kanceláři ochrany vládních činitelů. Tato instituce přepravuje prezidenta, premiéra a místopředsedy vlády. Polské ministerstvo vnitra tají, kdo další z politiků může modré výstražné světla na vozidlech používat. Řidič vozidla s modrým majáčkem nemusí dodržovat pravidla silničního provozu a nemusí respektovat dopravní značení a semafory, pouze pokud vykonává činnost bezprostředně spojenou se zajištěním bezpečnosti osob, které zastávají řídící funkce ve státě. Nebo pokud se účastní akce na záchranu lidského života, zdraví nebo majetku. Vždy musí dbát zvýšené opatrnosti. V případě, že provoz na silnici řídí policista nebo osoba s podobným oprávněním, musí se auto s modrým majáčkem na střeše vždy podřídit jejich pokynům.

Jan Pokorný Tolik Pavel Novák z Varšavy. S modrými majáky a rychlou jízdou politiků mají bohaté zkušenosti také v Maďarsku. U telefonu je náš spolupracovník Gregor Martin Papuček.

Gregor Martin Papuček: V posledních letech klesl počet skandálů s přehnaně rychlou jízdou politiků, kteří mají právo používat modrý maják. Už jsou o hodně opatrnější, hlavně od tragického případu před pěti lety. Ministr hospodářství pospíchal na odevzdání nějaké objektu, předjížděl kolonu, z které však odbočoval doleva trabant a ve srážce zemřel jeho řidič. Evidentně byl na vině ministerský šofér, kterého i odsoudili. Ale ještě předtím, hned po případu, podal demisi i ministr. Jinak rychlá jízda s modrým majákem většinou způsobovala jen méně závažné nehody.

Jan Pokorný A ještě krátce od našich jižních sousedů, Rakušanů. Informuje zpravodajka Marie Woodhamsová.

Marie Woodhamsová: V Rakousku vládnou jasné předpisy a je přesně stanoveno kdo a kdy má právo majáček na autě používat. Z tohoto důvodu tam také ještě nedošlo k žádnému skandálu při zneužívání tohoto výsadního postavení, ó dvakrát tohoto, to vy zlepšíte, že? A já nevím, blíže naše zpravodajka a kdesi cosi a teď text. Zásadně mají právo v případě potřeby použít majáček policie, záchranka, hasiči a lékaři, a to pouze při pracovním nasazení. Pokud by toho využili v době svého pracovního volna, byl by to vážný přestupek. U poslanců ani ministrů vůbec nepřichází v úvahu používat, jak tady říkají, modré světlo. Pouze jediný ministr, a sice ministr vnitra, smí majáček na své vozidlo nasadit, ale jen pokud jede ve funkci nejvyššího šéfa policie k místu katastrofy nebo podobných náhlých událostí.

Jan Pokorný Hosty ve studiu jsou Ludmila Roubcová, mluvčí Ministerstva dopravy, a komentátor Mladé fronty Dnes, Martin Komárek. Vítejte.

Host (Martin Komárek): Dobrý den.

Host (Ludmila Roubcová): Dobrý den.

Jan Pokorný Co byste si pomysleli, kdyby vás nedovolenou rychlostí minul vůz s blikajícím majáčkem a nebyla by to ani sanitka, ani policisté, ani hasiči a teď vás poprosím nikoliv o profesionální, ale o občanskou reakci. Ludmilo Rubcová.

Host (Ludmila Roubcová): Moje reakce by byla ta, že bych uhnula, protože ve chvíli, kdy nejenom vidím ve zpětném zrcátku, ale i slyším výstražné zvukové signály, tak prostě automaticky uhýbám.

Jan Pokorný Já jsem se ptal, co byste si pomysleli.

Host (Ludmila Roubcová): Pomyslela bych si, že se děje něco důležitého, výjimečného.

Jan Pokorný Hm, Martin Komárek.

Host (Martin Komárek): No, já bych si řekl, že to zase Palas jede na seminář o vinařství nebo něco takovýho.

Jan Pokorný Máte povědomost o tom, kde jsou kořeny téhle výsady vrcholných politiků, že jsou začleněni v zákoně o provozu na dopravních komunikacích mezi ty, kdož smí používat těchto výjimek? Ludmila Roubcová. Z čeho to pramení.

Host (Ludmila Roubcová): Ano, vím. Když si vemu dobu porevoluční, tak ještě v roce 1999 v podstatě tato problematika neměla zákonný podklad a protože těch výjimek bylo snad stovky, tak tehdá tehdejší ministr vnitra pan Grulich se rozhodl, že podá impuls k tomu, aby se vlastně tato problematika podložila zákonem.

Jan Pokorný Kde vidí kořeny Martin Komárek?

Host (Martin Komárek): No, já vidím kořeny, teďko já nebudu mluvit o zákoně, ale řekněme o nějakejch kořenech smyslu tý věci. Vidím v tom, že existují situace, kdy mě nebude trápit, když mě předjede kolona vozidel s modrým majáčkem, zejména tehdy, když bude na návštěvě George Bush a je nějakej strach z teroristů. Nebude mě to trápit v době kongresu NATO v Český republice v Praze, protože tam tu nutnost urychlených přesunů politiků absolutně chápu. Mě to prostě začne vadit ve chvíli, kdy toto privilegium, které by se mělo používat v přesně stanovených okamžicích, tak mě to rozčiluje.

Jan Pokorný Jsou přesně vymezeny případy, kdy mohou politici rozsvítit majáček a spěchat?

Host (Ludmila Roubcová): Ten případ je definován jako výjimečná záležitost, to znamená, že pod výjimečnou záležitostí se toho dá představit asi hodně, ale je to záležitost nesmírně důležitá, kdy právě vyžaduje puštění tohoto majáku.

Host (Martin Komárek): No, já, jako my všichni lidi o sobě, co jsme profesionálové, si myslíme, že děláme strašně důležitý věci, takže kdybych já to privilegium měl, tak samozřejmě blikám pořád. Čili, takhle, já to trošku přeháním, já si myslím, že, já chápu, že politici si o sobě myslí, že jsou důležití, kdyby si to nemysleli, tak se můžou jít, oběsit snad ne, ale, no možná jo. Tak oni prostě mají tendenci používat majáčku nebo nedovolený rychlosti úplně vždycky.

Host (Ludmila Roubcová): Nemyslete si, že jízda v autě, kde bliká majáček a jede se 200 kilometrů v hodině, je nějaká radost. Jako já se vám docela divím, že byste blikal, kdybyste mohl, protože ono to není nic příjemnýho jet takhle rychle.

Jan Pokorný Možná by Martin Komárek blikal, ale jel čtyřicítkou.

Host (Ludmila Roubcová): To je možné.

Host (Martin Komárek): Já budu oponovat, já patřím k řidičům, kteří sice dodržujou předpisy, ale jezdí rádi rychle a neberte mě jako zločince, protože v zemi sousední a vlastně už jsme spoluobčané, našich přátel Němců je povoleno jezdit na dálnici bez omezení a já tam opravdu s radostí jezdím 200.

Host (Ludmila Roubcová): Jsou tam trošku jiné dálnice.

Host (Martin Komárek): U nás některý úseky jsou stejný, třeba ta z Plzně do Rozvadova je už stejně kvalitní.

Jan Pokorný Vraťme se s dovolením k majáčkům a k politikům.

Host (Ludmila Roubcová): Ono vždycky se na nějaký problém upozorní, když se prostřednictvím médií stane nějaký problém, viz problém pana ministra Palase, který se právě tento týden hodně medializoval. Takže se o tom začalo mluvit a je to hrozně dobře, protože já si myslím, že všichni se shodneme na tom, že je špatně, když se zneužívá nějaká možnost. Ale ten mimořádný důvod v rámci novely nenastal. Teď možná nastane, uvidíme.

Jan Pokorný Martin Komárek a jeho reakce k témuž.

Host (Martin Komárek): Takhle, to není věc, kterou vyřeší zákon. Tohle to je věc, kterou by měla vyřešit jakási elementární slušnost politiků, nejen elementární slušnost, ale řekněme jakási elementární bystrost nebo politický pud sebezáchovy, protože veřejnost si strašně moc všímá těch věcí, co jsou na očích a strašně moc je citlivá na jakoukoliv aroganci, zejména u představitelů moci. Ti lidi jsou už tak nastaveni v dnešním mediálním světě, že by si míň všimli, kdyby Palas třeba nějakým způsobem, protože špatně vyjedná nějakou zemědělskou smlouvu připravil stát o sto milionů, než když jede to dvěstětřicítkou.

Host (Ludmila Roubcová): Můžu ještě?

Jan Pokorný Prosím stručně.

Host (Ludmila Roubcová): Velmi stručně. Vy jste vlastně odpověděl na otázku, vy jste to řekl úplně přesně, já s váma souhlasím, protože pointa není v tom měnit zákon. Pointa je ve slušnosti.

Jan Pokorný Padlo tady jméno ministra zemědělství Jaroslava Palase, připomeňme, že týdeník Nedělní svět před týdnem přinesl svědectví soutěžního jezdce, který sledoval jmenovaného ministra, jehož služební vůz měl jet rychlostí přes 200 kilometrů v hodině a ještě ohrožovat ostatní řidiče. Jaroslav Palas ve čtvrtečním Radiofóru Radiožurnálu sdělil.

Host (Jaroslav Palas): Tato věc jednoznačně mě vede k tomu, že přestože ústavní činitelé mají povolenou takovou to jízdu ve výjimečných případech a my skutečně ve výjimečných případech ten majáček používáme, pouze ve výjimečných případech, tak to iniciuje určitou diskusi mezi občany, v jakých případech lze takto postupovat a já budu právě ten, který chci ve vládě otevřít tuto diskusi, aby se jednoznačně řeklo, zda tento majáček je možné používat a v jakých případech.

Jan Pokorný Co říkáte, Martine Komárku, vysvětlení ministra Palase a jeho aktivitě otevřít ve vládě diskusi?

Host (Martin Komárek): Ta diskuse samozřejmě se otevřít může a já, asi kdybych byl přichycen takhle, tak bych reagoval stejně, konec konců já nevím, ono to není vůbec ojedinělé. Čtenář nám včera dal snímek auta ministra Němce, které bez rozsvíceného majáčku absolutně pregnantně porušuje předpisy, v podstatě každý ví ze zkušeností, že když ho míjí auto s politikem nebo když má možnost s tím politikem v tom autě sedět, majáček nemajáček, rychlost se prostě nedodržuje vůbec. Ta rychlost, možná to není vždycky přes 200 kilometrů v hodině, ale skoro nikdy to není 90 na silnici a 130 na dálnici, protože politici jaksi si myslí, že musí jet rychlejší než ti ostatní, že toho musí stihnout strašně moc.

Jan Pokorný Když jsme se ptali v Radiofóru už jmenovaného ministra Jaroslava Palase na to, kdy je podle něj přípustné používat majáček, tak nám řekl následující.

Host (Jaroslav Palas): Ta diskuse v těch sdělovacích prostředcích, jestli ministr zemědělství, pokud ho čeká někde 500 zemědělců má nebo nemá přijet včas, tak si myslím, že je to úplně stejné, jako když ministra vnitra někde čeká 500 policistů, kteří ho netrpělivě čekají, anebo ministra obrany, pokud čeká někde 500 důstojníků nebo 500 vojáků.

Jan Pokorný Jaroslav Palas ze čtvrtečního Radiofóra. Jsou Martine Komárku podle tebe tohle ty výjimečné situace, kdy politik může rozsvítit majáček a jet 200?

Host (Martin Komárek): Já tedy si nemyslím, podobně jako pan ministr Palas, že by zemědělci, jak řekl, byli horší než vojáci nebo policisté, ale to je přeci věc, ten politik je vrcholný manažer, každému vrcholnému manažerovi se může stát, že ho někdo čeká. Při vší úctě k ministru zemědělství řekl bych, že vrcholný manažer Škodovky, myslím Škody Auto, má na život v této zemi větší vliv, než ministr zemědělství a . . .

Jan Pokorný A generální a guvernér Centrální banky rozhoduje zřejmě o větších penězích než jednotliví ministři.

Host (Martin Komárek): Přesně, přesně tak a ti lidi si musí ten svůj denní plán naplánovat tak, aby to buď stihli nebo se prostě musí omluvit těm lidem, co na ně čekají. To se prostě stane každému z nás, je to tak, to je život normálního člověka. Nechápu, proč by politik, protože na něj někdo čeká, mě je taky líto, že nemůžu si zapnout majáček, když na mě čeká třeba moje žena nebo někdo, nebo 500, na mě taky občas čekají lidí, třeba jich není 500, ale jedu na nějakou besedu a na mě občas někdo čeká.

Host (Ludmila Roubcová): Právě vy jste hovořil o tom, že politici chtějí jezdit rychle nebo musí jezdit rychle. To je váš názor, ale pravdou je, že když mají puštěný majáček, takže právě si toho ostatní všimnou a teď mě možná dáte za pravdu, že v ten moment, kdy politik jede rychle, ať už z jakéhokoliv důvodu, tak to přispívá bezpečnosti provozu, protože má ten majáček, lidé si toho všimnou, uhnou. Já bych to chtěla trošičku dokázat, rokem 95, kdy francouzský prezident stáhl majáčky a politici, jak vy říkáte, jezdili pořád rychle, protože pořád spěchají a mají toho doopravdy hodně, to můžu docela dokázat a stalo se docela dost dopravních nehod, protože neměli ten majáček, nikdo si jich nevšiml. Netušili, že je to vlastně politik, který spěchá. Takže to je určitě jako pravda.

Host (Martin Komárek): Já myslím, že jste mi nahrála, ale toto je taková úvaha. Když teda někdo jezdí rychle, protože si myslí, že potřebuje spěchat, přidělme mu majáček. Proč bysme ho nepřidělili těm hokejistům, kteří se tady chlubí, že jezdí rychle, panu podnikateli Bulavovi, který taky jezdil hrozně rychle a s tím majáčkem by určitě si ho ti policisté, které bohužel zabil, všimli. Jó, já to sice trošku drasticky přeháním, ale to byl styl vaší, to byla logika vaší úvahy.

Host (Ludmila Roubcová): Já myslím, že to přeháníte trošku víc, ale jak jste hovořil o tom, že ti lidé tam čekají na toho pana ministra, věřte tomu, že ten ministr by byl docela rád, kdyby mohl sedět na úřadě a ti lidi by jezdili za ním. Ono často právě návštěva toho pana ministra je pro ty lidi velmi důležitá, proto spěchá.

Host (Martin Komárek): Já to chápu, ale nechápu to, proč pan ministr je buď méně slušný nebo řekl bych méně bystrý, než jiný vrcholový manažer, který nemá toto privilegium a musí si ten čas rozplánovat tak, jako normální člověk, čili použít, při použití normální rychlosti cestovních prostředků. On si prostě to shromáždění může naplánovat, ne, každý ministr je, on je velice svobodný a samostatný člověk, kromě toho, že musí chodit, teď to taky možná trošku přeženu, k panu Špidlovi na porady ve 4 ráno, ale jinak, jinak si může dělat, co chce, čili může si ten den naplánovat, jak chce.

Host (Ludmila Roubcová): To se hluboce mýlíte, hluboce mýlíte, je vidět, že to vnímáte jenom zvnějšku, ale máte na to plné právo a mě se těžko dokazuje, že to není pravda.

Jan Pokorný A řekněte mi na závěr, kam si myslíte, že by tahle debata měla dospět, teď nemyslím ta naše v Duelu Týdne v tahu, ale ta, která se ve veřejnosti opět rozproudila právě kvůli případu Jaroslava Palase a jeho rychlé jízdy.

Host (Ludmila Roubcová): Uvědomit si právě tu slušnost a nezneužívat této možnosti.

Jan Pokorný Martin Komárek.

Host (Martin Komárek): Já musím tady absolutně souhlasit a ještě jenom dodám, podle mě, pokud budou ministři jezdit tak, jak jezdí a nejenom ministři, tak prostě celý národní program bezpečnosti na silnicích je kus papíru, protože chtě nechtě to jsou lidi, kteří určují normy chování. My podle nich, my vidíme, jak máme jezdit. Když my naopak strašně oceníme, když pan ministr kterýkoliv na sraz zemědělců, vojáků nebo hráčů ragby přijede pozdě a omluví se, přijel jsem pozdě, protože jsem směl jet jenom sto třicítkou. Podle mě takové gesto by ocenili jak ti lidi, co na něj čekali, tak všichni ostatní.

Host (Ludmila Roubcová): Přesně tak a týká se to stejně například policistů i známých osobností.

Host (Martin Komárek): Určitě, určitě.

Jan Pokorný V závěru Duelu Týdne v tahu si notují Ludmila Roubcová a Martin Komárek. Děkuju za váš čas, na shledanou.

Host (Ludmila Roubcová): Velice mě těšilo.

Host (Martin Komárek): Na shledanou.

Červený kříž a týrání vězňů v Iráku

Jan Pokorný A další téma tohoto týdne. Americký ministr obrany Donald Rumsfeld nečekaně navštívil Irák. Svým vojákům řekl, že věří, že se ke koalici v Iráku připojí další státy. Sám se pak označil za člověka, který přežil ohromení po zveřejnění snímků týkaných iráckých vězňů.

Host (Donald Rumsfeld): Byl to útok přímo na tělo. A stejně, jako většina Američanů, jsem byl i já ohromen. Rozjelo se mohutné vyšetřování 67 případů. Ti lidé, kteří se na týrání podíleli, budou souzeni.

Jan Pokorný Šéf americké diplomacie Colin Powell vidí cestu ze začarovaného kruhu afér v určení konkrétních viníků. Jak řekl v rozhovoru pro televizi BBC, prezident by měl vyšetřit a potrestat ty, kteří možnost týrání iráckých vězňů vůbec dopustili.

Host (Colin Powell): Náš sytém spravedlnosti se nezastaví před nikým, kdo je do případu zapojen. Prezident ale bude muset určit, kdo za to ponese následky. Ministr obrany Rumsfeld přijal odpovědnost, ovšem daleko důležitější je teď zjistit, kdo za to bude pykat. Kdo měl zasáhnout předtím, než k něčemu takovému mohlo dojít.

Jan Pokorný U mikrofonu Týdne v tahu je doktor Jiří Procházka, ředitel úřadu Českého červeného kříže. Vítejte.

Host (Jiří Procházka): Dobrý den.

Jan Pokorný Pane doktore, vysvětlete úvodem vztah Českého červeného kříže k mezinárodnímu výboru Červeného kříže.

Host (Jiří Procházka): Mezinárodní výbor je svébytná suverénní samostatná a neutrální organizace, hlavní garant bych řekl jednání a záruk, které se poskytují na válečných územích. Je to instituce, která operuje na území, kde probíhá válka. My jsme členy, my jsme registrováni u této organizace jako národní společnost Českého červeného kříže a plníme pro ni případně úkoly, které by vznikly na našem území.

Jan Pokorný Jaké jsou hlavní úkoly Červeného kříže v takových oblastech, jakou je teď Irák, konkrétně. Co tam má a co tam vzhledem k situaci může dělat?

Host (Jiří Procházka): Těch úkolů je hodně, v Ženevských konvencích, na jehož základě mezinárodní výbor Červeného kříže i národní společnosti působí, tak má určité privilegované postavení a ty hlavní úkoly, tak je určitý dozor a signalizování situace s plněním Ženevských konvencí ve vztahu k těm, kterých se to týká, to znamená nemocných, zajatců, civilistů a tak dále, dále potom ta druhá hlavní oblast je poskytovat těm postiženým válečným konfliktem nějakou pomoc. Ať už je to pomoc materielní, právní a tak dále, to jsou ty hlavní úkoly.

Jan Pokorný Jak vám, jako řediteli úřadu Českého červeného kříže, ale i jako muži, který před časem sice na chvíli, ale přece jenom navštívil iráckou Basru, když tam vezl českou finanční pomoc, je, když se dozvídáte z médií o týrání iráckých zajatců v tamních věznicích?

Host (Jiří Procházka): Tak nejenom z toho pohledu, že jsem tam byl, ale že těch válčišť jsem viděl více za svoji kariéru, no je z toho člověku smutno a je to velmi nepříjemný pocit. Protože je jasné, že když se spustí válka, tak se pustí běsy ze řetězu a to je potom ten výsledek, to za prvé, za druhé je mi smutno proto, protože lidé si vymysleli určitá pravidla, aby se tomu předcházelo. Bohužel.

Jan Pokorný A ta pravidla přestávají platit.

Host (Jiří Procházka): A ta pravidla přestávají platit.

Jan Pokorný Máte pro to nějaké vysvětlení? Platila někdy?

Host (Jiří Procházka): No, platila, platila, řekl bych, že svět se stává tak nějak tak jaksi brutálnější a horší, dřív se zdá, že platila více, ale nedělejme si iluze. Ale tady vidím jako hlavní problém v tom, že ti lidé evidentně z toho, co teda zaznělo a tak dále, tak ta pravidla vůbec, vůbec prostě lidé neznali. Oni tam nějaké školení a nějaké povědomí o tom, že existují Ženevské konvence, že existují pravidla se zacházení se zajatci a tak dále, evidentně o nich vůbec nevěděli.

Jan Pokorný Je pravda, pane doktore, to, co se objevilo ve významných zahraničních novinách, že prezident mezinárodního výboru Červeného kříže Jacob Kelenberger osobně informoval o týrání iráckých vězňů například bezpečnostní poradkyni amerického prezidenta, ministra zahraničí Spojených států nebo náměstka ministra obrany už v polovině ledna?

Host (Jiří Procházka): Z informací, které my jsme obdrželi, tak již v prosinci upozorňoval mezinárodní výbor na situaci v iráckých věznicích a je zřejmě i pravda, že byla informováni na této úrovni, protože v té době došlo k jednání o návštěvě zajatého Saddáma, takže ano, je to pravda prostě. Byli informováni, protože mezinárodní výbor o tom ty informace měl.

Jan Pokorný Na začátku v té odpovědi jste říkal, že mezinárodní výbor Červeného kříže je organizace, která je neutrální, vůbec že Červený kříž je organizace neutrální. Co ona může v takových situacích, než bubnovat na poplach tím, že jedná s tou, či druhou stranou, vydává memoranda a to je všechno?

Host (Jiří Procházka): To je více méně vše a může nabídnout těm stranám konfliktu pomoct, to znamená být prostředníkem, anebo za ně převzít některé ty úkoly, to znamená třeba možná, i když je to asi nadsazené trochu, zajišťovat dozor v těch věznicích tak, aby k tomu nedocházelo. Může převzít některé úkoly válčících stran.

Jan Pokorný A myslíte si podle toho, co dosud víme o situaci v iráckých věznicích, že Červený kříž je v takové situaci respektovaným partnerem, anebo kříží bojujícím stranám plány?

Host (Jiří Procházka): No, já mám takový ošklivý pocit, že spíš kříží v současné době bojujícím stranám jejich plány, má toto respektování jaksi, ano respekt má, protože upozorní na něco, čeho se oni bojí. Ale není to ten respekt z hlediska práva, to znamená, že oni respektují mezinárodní právo a proto respektují i instituce, které ho garantují a pomáhají naplňovat.

Jan Pokorný Pokud si třeba Červený kříž stěžuje na vážné porušení Ženevských konvencí o zacházení s válečnými zajatci, jaká by měla a jaké je ve skutečnosti reakce?

Host (Jiří Procházka): Reakce by měla být taková, že by měla být situace prověřená a okamžitě sjednána náprava. Podle toho, co jsme, co víme, tak prostě se dlouho nic neděje, nejprve tady nastane snaha věci prostě zamést pod stůl, nezveřejňovat a až když se to podaří dostat do médií, tak teprve začíná reakce. Omluvy, výměna a pak možná někdy i potrestání.

Jan Pokorný A také začínají různé interpretace oněch událostí. Vy podle toho, co o tom víte, se přikláníte k tomu, že jde o výjimečné excesy, anebo že je to široce založený sofistikovaný systém práce s válečnými zajatci?

Host (Jiří Procházka): No, to obojí je extrém, jak to, že je zcela výjimečná to záležitost, anebo že to je sofistikovaný systém, obojí je myslím extrémní. Pravda je někde uprostřed. Bohužel to není výjimečné, je to spíše časté, než že by to byl exces, ale že by to byl systém, to se mi zdá už zase příliš mnoho a nerad bych tomu věřil, tak to řeknu.

Jan Pokorný Nejsou dodržovány Ženevské konvence. Co to může znamenat pro budoucnost tohoto neklidného světa a pro případné nějaké další válečné konflikty?

Host (Jiří Procházka): Může to znamenat, že se budou válečné konflikty zmnožovat a jejich brutalita stoupat a tudíž i následky pro postižené a pro ty, kteří budou v těchto konfliktech, že budou daleko těžší a horší.

Jan Pokorný Pane řediteli, děkuju za rozhovor, na shledanou.

Host (Jiří Procházka): Na shledanou.

Korupční aféra v naší fotbalové lize

Jan Pokorný Korupční aféra v českém fotbale nejen, že nemá konce, ale ani nezná hranic. Čtyři z pěti obviněných rozhodčích, kteří působí i jako mezinárodní sudí, zatím nebudou v mezinárodních soutěžích rozhodovat. Evropská fotbalová asociace se k tomuto kroku rozhodla na jednání ve švýcarském Nyonu. Před několika okamžiky skončil další ročník naší nejvyšší fotbalové soutěže. Výsledky známe, víme, kdo je mistrem a kdo sestupuje. Reportéry dnešních tří zápasů o udržení jsem požádal, aby se speciálně zaměřili i na rozhodčí.

Tomáš Lörinz: Slovan Liberec-Viktoria Žižkov. Prvním ostrým testem byly pro rozhodčí dva momenty na hranici ofsajdu ve 20. a 21. minutě. Hološkův gól neplatil, po chvíli už sudí Vidlák ofsajdovou signalizaci kolegy ignoroval a trefu uznal. S rozdílnou úspěšnou si Karel Vidlák vedl přímo v momentech, po kterých se domácí dožadovali penalty. Ve 40. minutě po faulu Buriana pískat měl, Kolákovi naopak jeho pád v závěru utkání pokutovém území správně nespolkl.

Miroslav Uxa: Maryla Příbram-I.FC Brno. Jako hlavní rozhodčí řídil tento zápas Radek Matějek. Měl usnadněnou úlohu korektní hrou obou týmů a asi nejtěžší verdikt musel řešit v osmé minutě, kdy to zavánělo rukou bránícího hráče v pokutovém území v Příbrami a Matějek nechal pokračovat ve hře.

Tibor Kubát: I.FC Synot-Blšany. V samotném lůně korupční aféry byl k vidění fotbal nepříliš zajímavý, ale pro všechny tři rozhodčí velmi snadno zvládnutelný. Hrálo se totiž velice korektně, tak ostrých zákroků a sporných situací a že nějakých viditelných a pochybných přehmatů jsme se mohli dočkat jenom stěží. Hlavní sudí Šedivý zvládl zápas na velmi solidní úrovni, stejně tak čárový Talpa a Holub bez problémů odmávali všechna postavení mimo hru, která měli.

Jan Pokorný V roli rozhodčího byl dnes naposledy Evžen Amler, který na počátku týdne pomáhal uvádět v život myšlenku na vznik Unie fotbalových rozhodčí. Teď je připraven pro rozhovor Týdne v tahu. Stojíte u zrodu Unie fotbalových rozhodčí. Neříkejte, pane Amlere, že by vznikla bez korupční aféry, kterou teď žije nebo spíš skomírá fotbal.

Host (Evžen Amler): Tak, určitě to k tomu přispělo, to nezapírám nebo nepopírám, ale já jsem přesvědčen, je mi úplně jasný, že by ta unie vznikla dřív nebo později, protože spousta požadavků, který rozhodčí vznášejí, se nedají jinak řešit, než právě pomocí unie a myslím si, že podobné organizace jsou běžné.

Jan Pokorný Je to něco, jako profesní komora, chápu to dobře?

Host (Evžen Amler): Ano, chápete to dobře.

Jan Pokorný S povinným členstvím?

Host (Evžen Amler): Ne, ne, ne. To v žádném případě, naopak, my bysme rádi zachovali řekněme dobrovolné a dokonce bych řekl, že takový, moje představa je dokonce, aby to bylo výběrové členství, že ne každý, aby to bylo ctí v této komoře být.

Jan Pokorný Myšlenku jste formulovali tenhle týden v jednom motorestu u dálnice D 1, není těch setkání v motorestech v našem fotbale příliš?

Host (Evžen Amler): Tak já si nemyslím, že jestli ta setkání v motorestu nebo někde jinde, že na tom záleží, důležitý je obsah toho setkání a v tom motorestu to bylo z toho důvodu, že to je uprostřed republiky zhruba a všichni tam máme relativně stejně daleko nebo relativně stejně blízko.

Jan Pokorný V preambuli Unie fotbalových rozhodčí se taky píše. Cituji, chceme navázat užší spolupráci s médii v zájmu vyváženého informování veřejnosti. Jako konkrétní výtky máte směrem k médiím?

Host (Evžen Amler): Tak, já si především myslím, že obraz, mediální obraz rozhodčích je hrozně špatný, veřejnost vnímá rozhodčího, jako něco hrozně špatného.

Jan Pokorný Myslíte si, promiňte, je to tradicí nebo je to až od té doby, co se nahlas mluví o tom, že ve fotbale je pravděpodobně korupce nebo čím to je? Nebo je to všude na světě.

Host (Evžen Amler): Já myslím, že to je všude na světě. Já myslím, že rozhodčí je nepopulární už jenom tím, že, jak jsem to definoval nedávno, musí občas přijímat jednoznačně rozhodnutí nejednoznačných situacích. Už to samo o sobě říká, že jedna strana s tím výrokem nebude souhlasit a to se kumuluje a rozhodčí populární nebývá nikdy. Přiznávám, že v dnešní společnosti český, která je hodně řekněme poznamenaná nepříliš kvalitní morálkou, ten rozhodčí má ještě další nepříjemné přídomky a společnost a veřejnost se na ní dívá velmi negativně a ta korupční aféra samozřejmě to jenom prohloubila.

Jan Pokorný Nejlépe je to ukázat na příkladě. Tak si modelově představme, jak by Unie fotbalových rozhodčích postupovala v případech, jichž jsou teď plná média, hlediště, ale i kuloáry?

Host (Evžen Amler): Máte asi na mysli korupci?

Jan Pokorný Ano.

Host (Evžen Amler): Já bych nechtěl se předjímat rozhodnutí valné hromady, já samozřejmě vstoupím s nějakou . . .

Jan Pokorný Nemyslím rozhodnutí, myslím postup.

Host (Evžen Amler): Já vím, já vím, ale ten postup samozřejmě se na tý valný hromadě musí ujasnit. To znamená, že já vám teďka můžu říct nějaký svůj osobní názor a ta valná hromada rozhodne jestli to, jak já to teďka v současné době myslím, to tak bude a respektive to modifikuje. To je myslím že přirozené, tak jsem to myslel. Já bych to v podstatě řešil tím způsobem, že člověk, který ztratí důvěru té sekce, protože samozřejmě ta asociace nebo ta unie bude rozdělena na jednotlivé sekce, tak mu členství nebude prodlouženo. Moje představa je taková, že by to členství nebylo automatické, ale bylo by dáno na jeden rok a ten další rok automaticky by, pokud by teda ten člověk neprošel tím vnitřním sítem sebekontroly, to znamená neztotožňoval se s tím etickým kodexem, který my budeme, který nastavíme, tak ten člověk by prostě nedostal členství, nic víc by se nestalo.

Jan Pokorný Pískat by mohl eventuálně dál?

Host (Evžen Amler): Samozřejmě.

Jan Pokorný Jaký by byl vztah Unie fotbalových rozhodčí a Českomoravského fotbalového svazu, zejména komise pro práci rozhodčích?

Host (Evžen Amler): Nesmírně přátelský.

Jan Pokorný Opravdu?

Host (Evžen Amler): Já jsem přesvědčen, že ano. Pokud já budu cokoliv moci ovlivnit, tak určitě.

Jan Pokorný Rozumím tomu tak, že z vás asi nedostanu nějaké mediálně silné kritické vyjádření směrem ke komisi rozhodčích v optice té aféry, kterou sledujeme už několik dnů?

Host (Evžen Amler): Tak, já jsem především stále ještě člen rozhodčích a myslím si, že by bylo neprofesiální ode mě, abych jakkoliv kritizoval. Musím však přiznat, že samozřejmě už jenom to, že ta Unie rozhodčích vznikla, tak už to samo vyjadřuje, že jsme jistou nespokojenost, byť to nebylo s činností komise rozhodčích, tak jsme jistou nespokojenost cítili.

Jan Pokorný Ve čtvrtečním vydáním Večerníku Praha říká bývalý fotbalista Ladislav Vízek. Cituju, když máte dobré kontakty se šéfem komise rozhodčích panem Brabcem, můžete dostat arbitra, rozuměj rozhodčího, jakého chcete. Je to tak?

Host (Evžen Amler): Tak, já si myslím, že pan Vízek vyjadřuje svoje názory, častokrát s jeho názory nesouhlasím. Tento výrok je samozřejmě velmi silný. Nevěřím tomu, že jakéhokoliv rozhodčího můžete získat, ani u pana Brabce, ani u jakéhokoliv jiného předsedy komise rozhodčích. Ale co je problém je to, že to takto veřejnost cítí a v tom já vidím větší problém, než v tý samotný realitě. A já bych samozřejmě byl strašně rád, kdyby se v budoucnu už takový to výroky nemohly opakovat, lépe řečeno, aby veřejnost tomuto výroku nedopřávala sluchu.

Jan Pokorný Jak dlouho jste v pozici vrcholového rozhodčího? Na domácí scéně.

Host (Evžen Amler): No já jsem postoupil do I.Českomoravský fotbalový ligy v roce 1988.

Jan Pokorný Setkal jste se za tu dobu s nabídkou úplatku?

Host (Evžen Amler): To je věcí cti vaší, že jo. Jako, co to je úplatek? Já si myslím, že jestliže si vybudujete nějakou svoji pozici, tak se tu stranu, která vás vůbec, jakýmkoliv způsobem chce atakovat, vyrovnáte svým způsobem a vyhnete se věcím, který jsou nepříjemný a já si myslím, že jestliže člověk chce dosáhnout něco na mezinárodní scéně a potom třeba i v tom svým osobním životě, tak se s těmahle situacema musí vyrovnat čestně a podle svýho svědomí.

Jan Pokorný To znamená v praxi?

Host (Evžen Amler): To znamená samozřejmě ten úplatek nevzít.

Jan Pokorný To znamená, že vám ho někdy někdo nabízel?

Host (Evžen Amler): Ne, ne. Do takové míry jsme se nedostali, to záleží právě na tom člověku, kam až teda to svoje jednání pustí.

Jan Pokorný Vy jste, pane Amlere, byl před dvěma lety na fotbalovém mistrovství světa, dnes jste vlastně s rolí rozhodčího v naší nejvyšší soutěži skončil. Asi jste si závěr kariéry představoval jinak, je to tak?

Host (Evžen Amler): Tak to vám podepíšu. To mě jdou slzy do očí. Prostě, samozřejmě jsem si to představoval jinak. Ten závěr ligy jsem si představoval jako něco, že si užiju a ne, že budu muset tady bojovat za věc, která mi přijde naprosto skandální, ale na druhou stranu smutná a já jsem z toho opravdu, opravdu hluboce nešťastnej. Představoval jsem si to jinak, ale takovej je život a na druhou stranu, já myslím, pozitivisticky a pozitivně a myslím si, že všecko špatný je pro něco dobrý a třeba teďka se odrazíme od dna a prostě naše práce bude výborná a přesvědčíme časem lidi o tom, že prostě tu důvěru máme. Já bych chtěl ještě předeslat jednu věc nebo spíš dodat. Tahle ta sezóna kupodivu ve srovnání s ostatníma sezónama byla řízena relativně s málo chybama. O to je to smutnější, že to končí takovouto aférou a člověk je v takových rozpacích, jak se k tomu stavět, protože celkově mi přišlo, že těch úmyslnejch chyb těch rozhodčích nebo těch, člověk do těch chyb nevidí, někdy veřejnost to nazve úmyslnou chybou, častokrát to bejvá chyba díky tomu, že ten rozhodčí je jenom špatně postavenej a jako já to nerozlišuju. Jestli rozhodčí udělá tragickou chybu úmyslně, anebo ji udělá, protože selhal profesně, tak já to nerozlišuju. Tak řekněme, to, co veřejnost nazývá úmyslnou chybu, tak těchto chyb relativně ubylo a přesto skončila ta liga v takovým to závěru a je mi z toho smutno.

Jan Pokorný Fotbalový rozhodčí Evžen Amler, děkuju za rozhovor, na shledanou.

Host (Evžen Amler): Taky děkuju a přeju krásný zbytek dne.

Fejeton Ivana Hoffmana

Jan Pokorný Slyšeli jsme rozhovor s teď už bývalým fotbalovým sudím Evženem Amlerem. Za chvíli můžete zaznamenat, co o tomto, pomalu už uplynulém týdnu, soudí komentátor Ivan Hoffman.

V dnešním Týdnu v tahu jsme se věnovali diskusi o majáčcích na služebních autech politiků, situaci po zveřejnění důkazů o tom, že v iráckých věznicích jsou lidé týrání. Připomněli jsme, že v Česku skončila liga, poznamenaná úplatkářskou aférou. Na totéž se svým způsobem podívá i Ivan Hoffman.

Ivan Hoffman: "Se skandály je to pokaždé stejné. Je na místě se rozčilovat, ale bylo by naivní se divit. Skandály totiž mají logiku, na rozdíl od náhodných neštěstí, zaviněných selháním, poruchou, nedbalostí, či omylem. Správný skandál není záležitostí nějaké náhody, je zde přítomen dávno předtím, než probudí vášně, pouze čeká na vhodnou chvíli, kdy se pro něj najde čas v mediálním éteru a v prostoru v novinách.

Tak třeba závod našich ústavních činitelů s časem. Bylo by s podivem, kdyby se ministři v silných vozech, vybavených majáčky a výjimkami, disciplinovaně vlekli mezi námi ostatními v silničním provozu, když nemusí. A oni skutečně nemusí. Korupční aféra ve fotbale? Bylo by divné, kdyby se podnikatelé, provozující fotbalový byznys nesnažili optimalizovat své investice a připustili ve výsledcích úplný chaos. Nám by možná nevadil, ale co sponzoři?

Anebo poměry v iráckých věznicích. V týrání a ponižování vězňů, ze kterých se vyšetřovatelé snaží vypáčit informace nelze vidět nějaké osobní selhání, když se tyto metody neformálně vštěpují vyšetřovatelům při jejich výcviku, jak to popisuje jistý Michael Menning, jinak bývalý specialista na výslechy při 142. praporu vojenské rozvědky Národní gardy americké armády. Děsit vězně mají vojáci v popisu práce, jiná věc je, že je to zdá se náramně bavilo.

Skandály bychom měli, teď je otázka, co s nimi. Fotbalový byznys nyní možná dostanou přes prsty a ve výsledcích se nikdo předem nevyzná, ministři přijdou o majáky a budou mít alibi, že přijíždějí pozdě a Američané už v Iráku nic nevyšetří, takže se třeba raději vrátí domů. Vše záleží na tom, kolik času a prostoru zbude pro zmíněné skandály v médiích. Skandál ale časem omrzí a publikum žádá jiný. Ta potřeba změny zaručuje, že se nemění podstatě světa, který je jeden velký skandál na pokračování, takže nám nehrozí nuda."

Jan Pokorný Ohlédnutí za některými tahy nejenom na naší politické scéně přineseme zase za týden po 17. hodině. Uvidíme, kdo a jak se v příštích dnech vytáhne. Jan Pokorný přeje dobrý poslech dalších programů Českého rozhlasu l.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.