Josef Bartončík. Agent StB, nebo poslanec, který vytvářel paralelní struktury u lidovců? Vyberte si

28. květen 2020

Byla to tehdy událost: rakouský týdeník Profil uveřejnil 14. května 1990 článek, že tehdejší předseda Československé strany lidové (ČSL) Josef Bartončík byl před rokem 1989 spolupracovníkem komunistické Státní bezpečnosti. Vedení ČSL na tiskovkách informaci vehementně popíralo, důkazy, že rakouský týdeník lže, ale nepředložilo. A volby – první svobodné – byly za dveřmi.

Lidová strana patřila k těm, v nichž se komunistům podařilo v únoru 1948 najít dost lidí ochotných podpořit novou vládu Klementa Gottwalda. S výjimkou roku 1968 hráli lidovci roli stínové strany, která vytvářela dojem pluralitního politického systému.

Čtěte také

Ne že by v ní nebyli slušní lidé, nesouhlasící s blábolením generálních tajemníků KSČ, ale ve vedení ČSL nepřevažovali. Stoupat po kariérním žebříčku uvnitř strany znamenalo citlivě reagovat na usnesení komunistických sjezdů a konferencí – a zároveň se dovnitř ČSL tvářit dostatečně křesťansky.

Řadu let se to dařilo právě Josefu Bartončíkovi (1943), který to z pozice okresního tajemníka v Kroměříži (1968-1971) dotáhl na krajského tajemníka v Brně (1982-1989). Předsedou strany byl zvolen v listopadu 1989. Od ledna 1982 byl poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění.

Agent, nebo odpůrce režimu?

Složitost jeho postavení křesťana spolupracujícího s nekřesťanským režimem je zjevná: měl přátelské vztahy s předsedou Federálního shromáždění Aloisem Indrou a tykal si s prezidentem Gustávem Husákem, současně ale také budoval uvnitř ČSL paralelní strukturu mladých lidovců, orientovanou na křesťanskou filozofii a historii.

Předsedové Československé strany lidové (zleva): zakladatel Jan Šrámek, Josef Plojhar, Josef Bartončík a Josef Lux

V květnu 1971 ho Státní bezpečnost zaregistrovala jako svého agenta, v květnu 1988 ale získala zprávy o jeho neoficiální činnosti a začala se o ni intenzivně zajímat; podle některých historiků byl Bartončík podezírán z protistátní činnosti už od roku 1982, kdy mu byl odebrán diplomatický pas.

Na jaře 1989 Bartončík jako jediný poslanec odmítl hlasovat pro tzv. pendrekový zákon, který měl svěřit mimořádné pravomoci komunistickým represivním složkám při potlačování protirežimních demonstrací. A teď si z toho vyberte…

Volební neúspěch

Občanské fórum si vybralo: dva dny před volbami v červnu 1990 oznámil tehdejší náměstek ministra vnitra Jan Ruml v televizi, že Bartončík byl spolupracovníkem StB, slíbil prezidentu Havlovi odstoupit a neučinil tak.

Dobře načasované vystoupení nejspíš zhoršilo volební výsledek lidovců (dostali 8,4 % hlasů, volební průzkumy jim přiznávaly přes 10 %) a vedlo k pozdějšímu odchodu Josefa Bartončíka z nejvyšší politiky.

Složitý příběh politika tančícího mezi příslovečnými vejci připomíná v pořadu Portréty historik Michal Pehr.

autor: David Hertl
Spustit audio

Související