Jsem docela rád mimo svou komfortní zónu, usmívá se Vavřinec Hradilek

Na kajaku jezdí od roku 1997. Tituly sbíral už v žákovských kategoriích a do českého poháru se probojoval jako jeden z nejmladších v historii. První juniorský úspěch je z roku 2004, to skončil na mistrovství Evropy v Krakově třetí. První závod světového poháru vyhrál 1. července v roce 2007 v Praze na trojském kanálu. O šest let později si právě tam dojel pro svůj první titul mistra světa.

Jaká je meta pro rok 2023? Je to sport, film, trénování?

„Určitě je to sport, protože vodní slalom je pořád to, čemu se každý den věnuji. I teď do studia jsem přišel z vody. Je otázka, jestli pak bude pokračovat v tom sportovním duchu i ten rok 2024.“

Co bude tvým vrcholem této sezóny?

„Je to předolympijský rok, takže to bude mistrovství světa na konci sezóny, na kterém se pojede o olympijské místenky. Mojí ambicí a vrcholem by mělo být mistrovství světa v Londýně.“

Vavřinec Hradilek|foto:Tomáš Černý, Český rozhlas

Tvůj bratr také jezdil na kajaku. Dívala jsem se na 13. komnatu, kde jsi mluvil o tom, že ses o bratra bál, že to nebylo vždy jednoduché, jak už to ve vašem drsném sportu bývá. Uvědomuješ si, že podobný strach o vás oba měli tvoji rodiče?

„Samozřejmě ten sport není z těch obvyklejších, respektive já ho jako obvyklý vnímám, ale to riziko a souboj s tím živlem tam je. Já jsem paradoxně jakožto mladší brácha měl starost o svého staršího bráchu. V roce 1999 jsem byl přímým svědkem toho, kdy se mu stala ošklivá nehoda, byl 15 minut pod vodou, dostal se do klinické smrti, pak se po pěti dnech probral z kómatu a přežil svoji smrt. Následně jsem se o něj bál hodně. Tam se to přetočilo a náš vztah k vodě se paradoxně upevnil. Moc dobře si pamatuji, když se brácha probudil na ARO na Karláku, tak se posunky domlouval a ptal se mámy, jestli ještě může na vodu. Máma neměla na výběr, protože cítila, co to pro něj znamená. Myslím si, že to cítí dodnes i vůči mně. Samozřejmě každý rodič má strach o své děti. Já to teď jako poměrně čerstvý rodič vnímám. S tím asi musí člověk počítat. Když ta důvěra mezi rodiči a dětmi funguje, tak si myslím, že je to snesitelné.“

Vodní slalom je stále na hraně vyřazení z olympiády.

Nová olympijská disciplína kajak kros. Pojďme o tom říct něco bližšího.

„Je to důsledek toho, že vodní slalom je na takové hraně od vyřazení z olympijského programu. Ačkoliv se to nezdá, protože ten sport je dost populární tady u nás, na každé olympiádě jsou čísla sledovanosti dobré i globálně, ale nemá to svoje místo jisté z důvodu, že postavit kanál je hodně drahá záležitost. Takže mezinárodní federace hledala jak na to dostat více těch disciplín. Jde o klasickou krosovou disciplínu, kdy startují čtyři lodě najednou. Ta slalomová trať je hodně zjednodušená. Jsou to takové plastové lodě, jsou tam takové jako barely, které visí z drátů. Musíme se v těch čtyřech do těch branek vměstnat. Kdo je dole jako první, tak vyhrává. Je to jako snowboardcross akorát na vodě.“

Bezpochyby svoje tělo za ty roky dobře znáš. Co zásadního jsi musel změnit teď, aby to dál fungovalo?

„Já teď více o to tělo pečuji. Když mi bylo dvacet, tak jsem nějaký strečink vůbec neřešil, fyzioterapii prakticky vůbec. Teď mám svoje rutiny, i když teď s dětmi je to trochu složitější. Občas jsou noci vydatný, ale snažím se, když mám těžkou přípravu a pak závody, každý den 15 minut stihnout protahování.“

Kdyby přišla nabídka z taneční, pěvecké nebo jiné soutěže, přijal bys?

„Já mám rád výzvy. Když něco přijde, tak o tom budu uvažovat. Já mám rád lidi, takže když tam budou dobří lidé a bude tam sranda, tak proč ne.“

Já na tyhle nabídky vždycky říkám, že když se budou týkat toho, co je mi blízké, být na horách, v přírodě, že bych nikdy nešla do něčeho, co vybočuje z mé komfortní zóny. Jak to máš ty?

„Já docela rád chodím mimo svoji komfortní zónu. Jsou to situace, kdy člověk na něco kývne, pak se ocitne ve velkém stresu, který když překoná, tak ho to ale posune dál. Je to pro mě forma posouvání se dál.“

Probrali jsme leccos. Známe tvůj program na tento rok a touhy na rok příští. Co potom?

„Pak se musím probudit z toho snu, který žiju. Mám úžasnou rodinu a dělám stále, co mě baví. To částečně musí nějakým způsobem brzy skončit, protože to tělo to nevydrží, já to ani nechci. Já bych si přál, abych u vody mohl nějakým způsobem zůstat. Asi bych nechtěl trénovat, abych jezdil zase po těch stejných štacích.(…) Mám nějaké představy a doufám, že ty představy budu realizovat. Může to být třeba i u létání, může to mít spojitost s vodou, s nějakým podnikáním. Těch okruhů, kam jsem se podíval, je spousta. Věřím tomu, že ten, co si vyberu a který mě potká, tak mě bude těšit stejně, jako mě těší teď sportování.“

Proč nejásal z nominace na olympiádu v Číně? Jaké zážitky a vzpomínky si odnesl z natáčení filmu Tenkrát v ráji nebo Zátopek? A proč odmítl roli v seriálu? Poslechněte si celé Zálety.