Karel Hvížďala: Dominik Tatarka – démon slovenské literatury

14. březen 2023

„Dnes sa vládca sveta, ani keby ho mučili, neprizná, za čím túži: ‚Nakloň sa nado mňa ty krásna, materská bytosť.‘ Erika, miláčik, ja nie, to ja som nezošalel, zošaleli vládcovia sveta, lebo raz žena, v ktorej videli materské božstvo, im to odoprela (lebo ju urazili). A preto, preto ich slasťou naplňuje, keď nad nimi miesto materského poprsia na orbite tejto zemegule putujú ich policajné mocenské hliadky na palube kozmických lodí.“  

To je ukázka z textu Dominika Tatarky: Vlčice – žena – totem, dopisů, které na počátku sedmdesátých let psal Erice Podlipné. Ta je později uspořádala a vydala v souboru nazvaném Rozhlady s Tatarkom.

Čtěte také

Dopisy vznikaly po roce 1969 v době jeho největší perzekuce, kdy nesměl publikovat, chodil často na výslechy a byl jako chartista, stejně jako slovenská spisovatelka Hana Ponická, neustále pod dohledem StB.

Osobní duchovní svobodu nacházel pouze v milostných vztazích. Jeho osobitá démonická imaginace je obtiskem stavu jeho duše.

Formu dopisů zvolil Tatarka i později asi v jeho vrcholné knize Písačky, kterou dopsal v roce 1984. Adresátem je mladé děvče žijící v Paříži, kde autor před válkou po ukončení Karlovy univerzity studoval. Sice jde evidentně o fikci, ale byl inspirován skutečnou korespondencí, z které jsem citoval.

Spisovatel Dominik Tatarka

V době, kdy autor knihu psal, mu bylo kolem sedmdesáti let. Jde o magickou reflexi Tatarkova celého života. Proto taky jméno milované osoby je Lutetia, což je latinské pojmenování Paříže, kde zřejmě prožil nejkrásnější chvíle svého života. Písačky vyšly poprvé v exilu a v Praze až v roce 1999 v Labyrintu.

Největší slovenský prozaik druhé půlky XX. století

Dominik Tatarka se narodil před 110 lety 14. března v Plevniku. Po návratu z Paříže působil jako profesor na gymnáziu v Žilině a Turčanskom svätom Martině. Po válce, v níž působil v odboji, byl redaktorem různých novin, v roce 1968 šéfredaktorem týdeníku Literárny život.

Karel Hvížďala

V roce 1969, kdy měl za sebou vydaných 16 knih, mu ještě stačili udělit titul Zasloužilý umělec. V době zákazu publikování žil v Bratislavě ve dvou podkrovních místnostech svého domku pod Slavínem. V půli sedmdesátých let mě k němu zavedla kamarádka, věnoval mi knihu Proti démonom a podepsal se jako Dom-i-Nik.

Dnes si můžeme dovolit říci, že to byl největší slovenský prozaik druhé půlky XX. století.

Autor je publicista

Spustit audio