Karel Poláček: Hostinec U kamenného stolu. Laskavý humor z lázní

Ani tenhle Poláčkův příběh, jako většina jeho románů, nemá hlavního hrdinu. Autor zachytil panoptikum lidiček potkávajících se hlavně v letní čas v jednom lázeňském maloměstě.

Vše se točí okolo rodiny pana rady Dyndery, hypochondra, který každoročně navštěvuje vyhlášený hostinec U kamenného stolu v městečku Džbery pod Skalou. Pan rada má starostlivou ženu, dvě zrzavé dcery, dvojčata na vdávání, a poněkud divokého dospívajícího syna Lubomíra.

Humoristický román Hostinec U kamenného stolu vyšel poprvé v roce 1941. Jedná se o poslední dílo Karla Poláčka, které bylo vydáno ještě za jeho života. Jméno autora se ovšem na titulní stránce knihy neobjevilo, Poláček byl Žid a v té době už nesměl publikovat. Román tak svým jménem zaštítil spisovatelův přítel, malíř Vlastimil Rada.

V roce 1948 se román dočkal i stejnojmenné filmové podoby. V roce 1961 pak v Československém rozhlase vznikla osmidílná dramatizovaná četba na pokračování.

Poslední roky Karla Poláčka

Ačkoliv spisovatel a novinář Karel Poláček (1892-1945) prožil tragický závěr života, napsal v této době ještě několik knih, například svůj nejslavnější román Bylo nás pět.

Karel Poláček|foto:Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

V roce 1939 musel už uznávaný autor kvůli svému židovskému původu opustit místo redaktora v Lidových novinách. Rasová perzekuce mu znemožňovala pracovat v jakýchkoli novinách, živil se tedy jako knihovník v pražské Židovské náboženské obci.

Spisovatel tušil, že v nebezpečí je nyní nejen on, ale i jeho už dospělá dcera Jiřina, která mu „zbyla“ z čerstvě rozvedeného manželství. Společně se svojí přítelkyní Dorou Vaňákovou ji proto poslal do bezpečí do Anglie. Dcera byla nakonec jediná z celé rodiny, která válku přežila.

V době, kdy byla jeho lidská práva omezena na minimum a kdy tušil, že transport do koncentračního tábora ho zřejmě nemine, napsal Karel Poláček ještě dvě knihy – román Hostinec U kamenného stolu a Bylo nás pět.

K honoráři za román Hostinec U kamenného stolu, který vyšel v jeho domovském nakladatelství Lidové noviny v roce 1941, mu dopomohl jeho přítel, malíř Vlastimil Rada, který ho zaštítil svým jménem.

Těsně před nástupem do Terezína v polovině roku 1943 dopsal Karel Poláček svůj nejznámější román Bylo nás pět. Jeho vydání po válce už se nedožil.

Zemřel zřejmě na začátku roku 1945 při pochodu smrti z Osvětimi do Gliwice. Po válce vyšla ještě kniha s názvem Se žlutou hvězdou, což je deník, který si autor psal těsně před smrtí.