Karel Weinlich
6. 4. 1930 – 6. 5. 2020
Režisér
Do Síně slávy Českého rozhlasu uveden v roce 2012
Vyrůstal bez rodinného zázemí, vyučil se prodavačem a střídal různá zaměstnání. Až studium herectví na Pražské konzervatoři mu otevřelo svět, který přijal za svůj. Po maturitě na tzv. dělnické přípravce byl přijat na Divadelní fakultu AMU, zpočátku jako student herectví. Během studií však přešel na obor rozhlasové režie pod vedením Josefa Bezdíčka. Již před absolutoriem zahájil spolupráci s Československým rozhlasem a od roku 1953 v něm pracoval jako režisér. Po působení v divadelním prostředí v letech 1960–1964 se do rozhlasu vrátil a v následujících desetiletích se profiloval jako jeden z nejznámějších a také nejuznávanějších režisérů. Legendou se stal zejména díky výsadnímu postavení v žánru rozhlasové pohádkové hry. Jeho jméno se stalo synonymem tohoto žánru, ať se jedná o adaptace klasických textů světové literatury, zejména Andersena, nebo o tradiční české pohádky.
Nelze opominout Weinlichův významný podíl na přeměně Československého rozhlasu na přelomu osmdesátých a devadesátých let a v letech následujících. Stál v Čs. rozhlasu u zrodu Občanského fóra, následně ovlivňoval přerod státního média ve veřejnoprávní jako poradce generálního ředitele Českého rozhlasu Vlastimila Ježka.
Tvorba Karla Weinlicha byla mnohokrát oceněna na rozhlasových soutěžních festivalech a přehlídkách. To nejdůležitější ale tkví v pozitivní odezvě nejširší veřejnosti na jeho jméno. Je to dáno mimořádnou empatií, s jakou otevíral posluchačům prostor pro vlastní fantazii. Rozhlasová pohádka se díky Karlu Weinlichovi stala rovnocenným a respektovaným rozhlasovým žánrem s mimořádnou posluchačskou odezvou.
