Kateřina Kněžíková, operní pěvkyně

1. prosinec 2015

„Vyblbnout se. Pořádně. Tahle inscenace mi k tomu dává široké pole a já si na jevišti strašně ráda hraju.“

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

Těmito slovy vystihla sopranistka Kateřina Kněžíková svůj vztah k nové inscenaci opery Gaetana Donizettiho Don Pasquale v libereckém Divadle F. X. Šaldy v režii svého spolužáka z AMU Dominika Beneše.

Premiérovému publiku se tam představila letos v květnu jako Norina, která je v této inscenaci nejen vypočítavou dívkou, ale zároveň zdravotní sestrou v obskurním sanatoriu pro láskou choré pacienty. Spolu s doktorem Malatestou si tu otevřeli výnosný byznys sňatkových podvodů, do kterého zahrnou i nebohého Dona Pasquala a jeho bankovní konto.

Kateřina Kněžíková tu dostala možnost porovnat své zkušenosti s Donizettiho operami, protože už několik sezón účinkuje v inscenaci Nápoje lásky v pražském Národním divadle. Podle svých vlastních slov dospěla k poznání, že nikoli Mozart, s nímž byla a je především doposud spojována, nýbrž právě belcantový repertoár je pro její hlas v současné době tím nejlepším tréninkem.

V liberecké inscenaci Dona Pasquala k pěvecké technice ovšem připojila také jevištní uchopení, které u diváků sklidilo bouřlivý ohlas. Třeba, když se v každém ze tří dějství objevila na scéně v jiném kostýmu s jinou parukou, třeba když v úboru zdravotní sestry s emblémem srdce - který vůbec celé inscenaci dominuje - zpívala „Mi piace scherzar…“

Norina i její interpretka Kateřina si tedy rády hrají. Jak v Donu Pasqualovi, tak v Nápoji lásky, v Jakobínu, v Hoffmannových povídkách, v Donu Giovannim, v Cosi fan tutte, ale třeba i na koncertním pódiu na nedávném koncertu k výročí Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka ve Zlaté kapličce. Ta je od roku 2007 její domovskou scénou.

Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.

Spustit audio