Kauza židovského hřbitova v Praze

Tehdy byl při výkopových pracích při stavbě administrativní budovy a podzemních garáží České pojišťovny objeven středověký židovský hřbitov, zrušený v patnáctém století. kolotoč jednání mezi zástupci České pojišťovny, pražské židovské obce, radnice, ministerstva kultury i vlády trval dva roky. Patřily k němu i demonstrace nebo intervence zahraničních rabínů.

Kauza skončila kompromisem v září roku 2000. Část ostatků, vyzvednutých při archeologickém průzkumu, byla uložena na novém židovském hřbitově. A všichni aktéři se něčemu přiučili a užitečné by to mělo být i pro celou společnost, která se na takovýchto kauzách kultivuje. Soudí tak Eva Hůlková v dnešním pořadu, který připravila ve spolupráci s Ladislavem Dvořákem.

Autor 1: Zacházení s lidskými ostatky je stoprocentně pietní záležitost a platí to od věků, co člověk člověkem jest.

Autor 2: Avšak postoj Židů v této věci je ještě výrazně pietnější, intenzivnější, hlubší a osudovější. Kauza hřbitova ve Vladislavově ulici to dobře připomněla.

Autor 1: Zdeněk Dragoun, vedoucí archeologického oddělení Státního památkového ústavu v hlavním městě Praze to považuje za užitečné pro všechny.

Zdeněk Dragoun, Státní památkový ústav Praha: Každopádně si myslím, že si velká část veřejnosti uvědomila to, že vlastně zacházení s lidskými ostatky je tedy u židovské komunity výrazně jiné a výrazně pietnější než u té komunity křesťanské. A musím říct, že jsme si to uvědomili i my, jako archeologové, protože jsme s tím zatím příliš do styku nepřišli. A dokonce si myslím, že v určitém směru nám to může sloužit jako určitý vzor, protože si musíme přiznat, že právě co se týče toho křesťanského přístupu, tak tam už ve středověku a pořád vlastně překopávání straších hrobů mladšími bylo celkem běžné. A možná, že tahle kauza poskytla určitý prostor pro myšlení, abychom přece jenom v některých případech k těm ostatkům lidským přistupovali decentněji.

Autor 2: Řešení židovského hřbitova ve Vladislavově ulici v Praze byl složitý pelmel zájmů, zásad a principů náboženství, byznysu, zákonů, vyhlášek a norem a trochu i politiky.

Autor 1: Aby se k něčemu dospělo, museli všichni trochu ustoupit, zřeknout se emocí a propracovat se ke kompromisu, což Zdeněk Dragoun, archeolog, který u toho byl, připouští.

Zdeněk Dragoun, Státní památkový ústav Praha: To všechno tam bylo, ale já jsme přesvědčený, že vlastně to vycházelo z toho, že jednotlivé strany jaksi neměly dostatek informací o hloubce pocitů a přístupu k té druhé straně. To já si myslím, že dneska už je celkem jasné.

Autor 1: V tom je to možná hrozně užitečné ta kauza.

Zdeněk Dragoun, Státní památkový ústav Praha: To já si myslím, že jo. Nejen v tomhle, ale vlastně na základě výsledků toho výzkumu, kdy část hrobů byla tedy prozkoumána, vyzvednuta a uložena jinde, jsme se dozvěděli i něco o tom historickém způsobu pohřbívání. A na základě třeba těchto poznatků dospíváme, nebo aspoň já jsem o tom nedávno psal takový článek, k názoru, že vlastně jedno z nejstarších pohřebišť, které z území Starého Města známe a které bylo vykopáno v roce 1936 v Bartolomějské ulici a bylo poněkud neobvyklé. Ta neobvyklost si myslím, že pramení i z toho, že to bylo vlastně pohřebiště židovské komunity a pocházelo již z desátého století, což význam toho nálezu ještě zvětšuje.

Autor 2: Kauza tedy přinesla určité novum. Dosud neznámý hřbitov, o kterém je v knihách psáno, že tam byl a ukázalo se, že stále existuje. Takže - oč vlastně šlo? Co si myslí Jiří Daníček, tehdy předseda pražské židovské obce?

Jiří Daníček: Jestli je to vedle té náboženské složky ještě taková hodnota pro společnost památková, která by stála za to, aby se řekněme změnil trochu stavební plán, nebo aby to eventuelně stálo víc než se původně tedy plánovalo.

Autor 1: Dnes je realita taková, že předpokládaná plocha židovského hřbitova, tedy mezi ulicemi Purkyňovou, Jugmannovou, Spálenou a Lazarskou je prohlášeno za památku.

Zdeněk Dragoun, Státní památkový ústav Praha: Není za památku prohlášena poněkud paradoxně ta plocha, která je přímo na tom staveništi a která to inspirovala. Ta zase na základě jiných částí památkového a stavebního zákona byla prohlášena významným archeologickým nálezem a chráněna prakticky stejným způsobem, jako by byla ta památka.

Autor 2: Jednání o židovském hřbitově byla zdlouhavá, bouřlivá, emotivní a měla dokonce i zahraniční dimenzi, zájem médií, patové momenty, ale nakonec dospěla k závěru. Bylo dosaženo kompromisu.

Autor 1: Snad to, co lidé o problému a o sobě poznali, budou moci zúročit i v budoucnu. Neboť to se klidně může stát znovu. Že, pane Daníčku?

Jiří Daníček: Stát se to může. Problém je především v centrech historických měst. Ty hřbitovy, to je buď nějakým verdiktem nebo vypovězením Židů z královských měst a tak dále. A tak není vyloučeno, že se tam najdou. Zároveň ale, i když nejsem historik ani památkář, tak si troufám říct, že historické centrum měst a obcí má svoji hodnotu nejenom tím, co je nad zemí, ale vlastně i tím, co je pod zemí. A tím, že se to poměrně bezohledně rabuje ve prospěch technických staveb, garáží a tak dále, tak se vlastně ničí nenahraditelně něco, co je i když do jisté míry neviditelnou součástí historického odkazu minulosti. A ta města, pokud by byla celistvě podhrabána, podkopána a tak dále, tak ztrácejí značnou část své autentičnosti.

Autor 1: Myslíte si, že tady ta záležitost se hřbitovem ve Vladislavově ulici by v případě eventuálního opakování podobné situace v budoucnu, mohla sloužit jako nějaký rozumný precedens, podle kterého by se dalo vyhnout nějakým chybám a tak dále?

Jiří Daníček: Já myslím, že ano. A myslím si, že tady, protože byly ty předpoklady vlastně tak opodstatněné, to je místo, kde probíhala ta stavební činnost od těch Jagellonců vlastně nepřetržitě, tak proto se tam vlastně neudělal předběžný archeologický průzkum, ale jenom bylo nařízeno sledování zemních prací. Takže dalo by se lecčemu předejít taky tím, že by se ten průzkum udělal pečlivěji mnohem v těch místech, kde nějaký takový předpoklad by se mohl objevit.

Autor 2: Jiří Daníček má i představu, jak by takový ideál vypadal. Ideál by vypadal tak, že centra historických měst by byla chráněna plošně, aby stavební zásahy nebyly pravidlem, ale ojedinělou výjimkou.

Autor 1: Pak je totiž možno velmi důkladně předem zjistit, co se v podzemí vlastně skrývá.

Přepsal: Česká informační agentura