Každou krávu znám jménem, říká ekofarmář od Tiché Orlice

21. leden 2021

Zemědělství je tvrdá dřina. Své o tom vědí manželé Podstavkovi. Poctivá práce ale přináší radost a každé zvíře je u Podstavků téměř členem rodiny. Ekofarmáři Marie a Ondřej pracují v oboru celý život. Dnes hospodaří na malé farmě u Borohrádku na březích Tiché Orlice.

K hospodaření si Ondřej Podstavek vytvářel vztah odmalička: „Moji rodiče pocházeli z Rumunska a pak jsme bydleli ve vesničce Souvlastní u Zdobnice v Orlických horách. Odmalička jsme pomáhali doma na vesnici mezi dobytkem, doma jsme měli jalovice, pomáhali jsme krmit a člověku to přirostlo k srdci.“

Vyučil se opravářem zemědělských strojů v Dolní Lipce u Králík, později pracoval ve družstvu na všech možných pozicích. Jezdil s traktorem, krmil dobytek, Zkušenosti sbíral ve šlechtitelském chovu krav.

Dveře na hnůj, okna do lesa

Po roce 1989 se s manželkou rozhodli pro vlastní hospodářství. Nakonec se rodina Podstavkových  od roku 2002 usadila u Borohrádku, kde si v roce 2002 pronajali statek Bozetice, a ten v roce 2005 odkoupili. Statek leží na břehu Tiché Orlice zcela o samotě. „Dveře máme na hnůj a okna do lesa, jsme tady úplně sami, nemáme žádné sousedy,“ usmívá se Ondřej Podstavek.

Manželé statek spláceli a postupně zvelebovali. „Třicet let nevíme, co je dovolená. Občas vypadneme na jeden den do Čejkovic, na slavnost bylinek firmy, pro kterou pěstujeme bylinky, to nás zastoupí syn Zdeněk,“ říkají manželé, kteří jsou už několik let v důchodu, ale jen věkem.

Jsou v práci od rána do večera, to ale k zemědělství patří. „Vážím si toho, že jsem svým pánem. Ráno nejprve uděláme dobytek a pak se nasnídáme my. Když vidím spokojený dobytek, tak jsem spokojený i já,“ říká Ondřej Podstavek.

Farmáře trápí zbytečná byrokracie, bez ní to ale dnes nejde

Ekofarma v Bozeticích je postavená na udržitelném způsobu hospodaření. Spojuje živočišnou i rostlinnou výrobu. Půda musí uživit zvířata i rodinu, přitom se hnojí přirozeně, tedy hnojem od zvířat. Kromě krav chovají Podstavkovi prasata, slepice, nebo králíky.

Každá kráva má své jméno

Každá kráva dostane jméno a Ondřej Podstavek je všechny zná jménem. „Tohle je Lucina, tohle Blažena. V Holandsku dělali výzkum, kde srovnávali pojmenované a nepojmenované dojnice a ty pojmenované dávaly o několik set litrů mléko ročně víc,“ vysvětluje Ondřej Postavek, který říká, sledováním přírody se člověk celý život učí. „Máte radost z toho, když se vám narodí telátko, přijdete do chlíva, kravička ho oblizuje, přijdete k prasátkům, spokojeně polehávají. Hlavní je ale rodina, pracujeme, musíme se tolerovat, vidět na každém hlavně to dobré a neřešit to špatné.“

Chov zvířat v Bozeticích doplňuje pěstování obilí, zeleniny nebo bylinek, které odebírá od farmáře firma vyrábějící biočaje. Své bioprodukty pak farmář prodává přímo ze dvora.

Rodina musí držet pohromadě

Klíčem k úspěchu je rodinná soudržnost a pohoda: „Rodina je základ, těšit se z toho dobrého a zbytečně se nezabývat tím špatným,“ říká Ondřej Podstavek a paní Marie ho doplňuje: „Děláme to, protože nás to baví, s radostí a láskou. Celý den jsem se svým milým, se svou rodinou a děláte práci, která vás naplňuje.“

Farmáře trápí zbytečná byrokracie. Také podle něj takřka vymizel zdravý, selský rozum. Zemědělců je podle něj vzhledem k způsobu hospodaření v Česku málo a proto nemají takový hlas, jaký by si zasloužili. „Zemědělců je málo, to znamená málo voličů a politiky moc nezajímáme,“ konstatuje bez hořkosti. Ekofarmář Ondřej Podstavek by si přál, aby se lidé k sobě chovali lépe: „Ať se nám daří, ať si přestaneme závidět, abychom jeden druhého tolerovali a byli k sobě upřímní a ne falše a vydělávat za každou cenu.“

Spustit audio

Související