Kdyby tady nebyla železná opona, měli by i naši hudebníci větší šanci na úspěch, míní hudební publicista Vedral

O hudbě a kultuře se říká, že dokáže spojovat napříč hranicemi. Řada muzikantů samozřejmě sní, že se dostanou na světová pódia. Ještě před 30 lety ale šanci „být ve správnou dobu na správném místě“ naši umělci ani nedostali – a mohlo to být i z politických důvodů. Jsou ale lidé, kteří se ve světové kultuře, už ale jako emigranti, prosadili: Jan Hammer nebo Ivan Král.

Jan Hammr (1948) pocházel z hudební rodiny – maminka byla Vlasta Průchová a otcem jazzman a lékař Jan Hammr.

Účinkuje: hudební publicista Jan Vedral
Připravila: Ivana Chmel Denčevová
Režie: Michal Bureš

„Hudbu studoval a už ve svých začátcích hrál s úplnou špičkou – bez toho, aby to ale v té době vůbec tušil –, s Alanem a Mirkem Vitoušovými v Junior triu,“ popisuje host pořadu Jak to bylo doopravdy hudební publicista Jan Vedral.

Hammer začal studovat na AMU a jak sám později řekl: „Strašně jsem toužil po skládání, chtěl jsem dělat písničky. Až jsem jako devatenáctiletý kluk umluvil režiséra Bořivoje Zemana v pivnici U Jelínků a vznikla muzika k Šíleně smutné princezně.“

Hammerova americká kariéra

Po srpnu roku 1968 odjel za hranice – nejprve do západního Německa a o dva roky později do USA, kde získal stipendium na univerzitě Berkley v Bostonu, kde už pracoval i Hammerův otec. Odjezdem do Spojených států začíná i jeho hudební kariéra, protože se spojil s kapelou Mahavishn Orchestr.

Čtěte také

„Během pěti let existence prodala kapela přes dva milióny desek, odehrála přes 530 koncertů. Byla to největší jazzrocková kapela a zůstala jí až do současnosti,“ konstatuje Vedral.

K tomu přichází Hammerovo vlastní nahrávací studio, spolupráce s řadou hudebních hvězd, například Mickem Jaggrem a „i jeho nejslavnější skladba a práce, kterou dostal v roce 1984. Byla to hudba pro Miami Vice Theme, za kterou získal čtyřnásobnou platinovou desku, dvě ceny Grammy. Jan Hammer se stává hvězdou.“

Král přijel za rodiči

Ivan Král pocházel z Prahy, kde se narodil v roce 1948. Zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že by se stal hudebníkem. Hudbu miloval a byl z generace, kterou ovlivnili Beatles. Do Spojených států se dostal prostřednictvím pracovního angažmá jeho rodičů, kteří pracovali pro ČTK.

Spolu s bratrem za rodiči přijeli jen na měsíc. Později k tomu řekl: „Už během prvních dnů ale táta naznačoval, že by bylo lepší, kdybychom vysokou školu vystudovali v Americe. Že se naučíme další jazyk a jen nám může jenom pomoct… Já ale trval na návratu, protože mám v Praze kapelu. Brácha se na mne díval, jakej jsem v*l.“

Čtěte také

V Americe nakonec zůstal. „Jednoho dne narazil na důležitou postavu svého života – básnířku Patti Smith. Neměla vlastní kapelu, tak si Ivan řekl, že to místo zaplní.“  A nešlo jen o nějaké „zaplnění místa“. Sám na to vzpomínal: „Když jsem se octl na pódiu s Patti Smith, byl to jednoznačně úlet. Nic podobného jsem nikdy neviděl ani neslyšel, natož abych to hrál. A podobně to měla většina lidí. Ale ona měla v sobě magii okamžiku.“   

Hudební angažmá Ivana Krále se dál rozšiřovalo. „Hrál s celou plejádou tehdejší scény, například s Davidem Bowiem. Iggy Poppovi dělal kapelníka a dokonce se o něj i staral. A to přesto, že se ocitnul ve špíně 70. a 80. let minulého století, kdy byl New York plný heroinu a Iggy Popp nehrál svoje koncerty nikdy střízlivý,“ popisuje Vedral.

A dodává, „Přestože dnes vnímáme Ivana Krále jako zakladatele punkové scény, on byl a zůstal takovým slušným a poslušným chlapcem. Stejným, jako byl v dětství. A po koncertech taky vždy odcházel domů.“

Listopad 1989

Po listopadu 1989 se oba – Jan Hammer i Ivan Král – do země vrátili. „V 90. letech se přirozeně stali hvězdami, dokázali to a věděli něco víc. Jan Hammer vytvářel například znělky pro TV Nova a Ivan Král se stal producentem. Všechny učil, že je třeba pořád zkoušet, zkoušet a zkoušet. Pořád pracovat,“ vzpomíná Vedral.

Čtěte také

Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli se čeští muzikanti-emigranti, prosadili ve světové hudbě, host pořadu hudební publicista Jan Vedral odpovídá: „Ano, prosadili. Bylo důležité, že emigrovali a dostali se do centra dění v New Yorku, kde tehdy měli šanci uspět. Ani jeden z nich nebyl tou superhvězdou pod reflektory, nejsou to Patti Smith, není to Iggy Popp. Ale byli to skvělí hráči a producenti.“

„Ten příběh českých muzikantů, kterým se daří za hranicemi, pokračuje v osobě Ondřeje Pivce, který se účastnil nahrávek, které získaly Grammy. Kdyby neexistovala železná opona, tak by měli určitě i větší šanci uspět ve světě. Ale pro většinu z nich ta možnost neexistovala.“ 

Celý pořad Ivany Chmel Denčevové najdete v audiozáznamu.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.