Když je bolest tak veliká, že ji nejste schopni vstřebat, vzniká trauma, popisuje psychiatr Rektor

„Než začnou lidé o traumatu mluvit, trvá to klidně roky. Před lety jsem to počítal a v průměru mi vyšlo, že žena za mnou přijde po znásilnění až po deseti letech. A ty první roky je pyšná na to, že všechno skvěle zvládla, tři měsíce truchlila a pak všechno bylo v pořádku,“ popisuje Rektor.

Tomáš Rektor|foto:Ladislav Bruštík, Český rozhlas, Český rozhlas

Záleží taky na tom, jak blízko člověk traumatizující zkušeností byl, jestli se týkala přímo jeho samotného, nebo byl blízko traumatizovanému člověku, anebo je třeba jako terapeut nebo humanitární pracovník v kontaktu s takto primárně a druhotně traumatizovanými lidmi.

Bezmoc

Traumatická reakce vzniká v okamžiku, kdy je člověku tváří v tvář extrémní hrůze znemožněná smysluplná akce a on se ocitá ve stavu totální bezmoci.

Čtěte také

To nejhorší, co se vám v životě stalo, se už nikdy neodčiní. Traumata ale můžeme úspěšně zpracovávat

„Trauma je v podstatě omezení vašich schopností. Je to zúžení vaší duševní schopnosti reagovat v přítomném okamžiku ze svého autentického já,“ vysvětluje kanadský lékař a terapeut Gabor Maté v jedné ze svých online přednášek.

Podle něj není trauma přímo to, co se člověku děje, ale to, co se s ním děje v důsledku těchto traumatizujících zážitků. Reakcí na takovou událost je pak buď boj, nebo útěk.

Jakýkoliv návrat do traumatu je bolestivý.
Tomáš Rektor

A pokud se nedá ze situace, kdy byl člověk vystavený naprosté bezmoci utéct ani se bránit, ocitá se ve stavu paralýzy, strnulosti, při které může uniknout jen vnitřně. Okamžiky krajního ohrožení tak vyvolávají nejenom strach a hrůzu, ale někdy paradoxně taky stav úplného klidu.

Čtěte také

Lidé většinou vědí, co se jim stalo, ale chtějí to vytěsnit, říká psycholožka o dětských traumatech

V extrémnějších případech je naším obranným mechanismem oddělení neboli disociace.

„Psychiky se snaží od toho oddělit, disociovat, a pokračovat dál. Jakýkoliv návrat do traumatu je bolestivý. Ze starých časů se dělávalo to, že se terapeuti snažili lidem pomoci trauma znovu odžít. Když byl člověk napaden, tak se procházelo znovu a znovu to napadení. Jenže pak se zjistilo, že to nemá smysl, protože ta bolest je tak velká, že člověka to traumatizuje znovu,“ vysvětluje Rektor.

I když si traumatizující zážitky spojujeme spíše s hrůzami válečných konfliktů, s těžkými nehodami, s přepadením nebo se ztrátou blízkého člověka, podle Gabora Matého člověk ke vzniku traumatu mnohokrát nepotřebuje obzvlášť dramatické události.

Více si poslechněte v reportáži Martiny Rasch. 

Ve Vědě Plus také uslyšíte o tom, že kvůli ruské invazi na Ukrajině trpí i příroda, s ekologickými škodami se země bude potýkat mnoho let. Jaký vliv mají zubní pasty na opotřebování plomb? A co čeká Akademii věd? Zeptáme se její předsedkyně Evy Zažímalové.