Když mě klepla pepka, tak mi na jeviště pomohla až Mariánka Rottrová, přiznává její dvorní skladatel
„Popmusic je žvýkačka, kterou posluchači chvíli žvýkají, pak ji vyplivnou a vezmou si tu s jinou chutí," říká v Hovorech písničkář a skladatel Jaroslav Wykrent. Je vděčný, že ty jeho žvýkačky jsou lidé ochotní žvýkat i po padesáti letech. Sám totiž nejen zpíval, je také „dvorním hitmakerem“ zpěvačky Marie Rottrové. „Ona je taková droga, tak jí říkám Mariánko,“ přiznává s úsměvem a dodává: „Marie, když mne uvádí, tak občas lidem říká, že nebýt mne, tak nemá co zpívat.“
Právě Marie Rottrová Wykrenta opět přivedla na jeviště, když v roce 1999 dostal mrtvici a vypadalo to na konec hraní. „Klepla mě pepka natolik, že jsem přestal hrát na kytaru – nejsem ji schopný vzít do ruky, protože mne to vzalo na pravou stranu,“ popisuje.
Čtěte také
„Tehdy jsem myslel, že s muzikou definitivně končím, ale pravda je taková, že když mne Mariánka vytáhla na jeviště, tak mne muzika pomohla znovu se postavit. Nevím, jak to mají ostatní, ale já potřebuju mít před sebou živé lidi, protože kontakt s publikem je to, co člověku dělá radost. To mně taky nakonec pomohlo.“
Publikum ho bouřlivě přijalo a dodnes je za to nesmírně vděčný. Jaroslav Wykrent tak začal s Rottrovou znovu hrát – a hrál až do začátku pandemie.
„Pokračovali jsme až do roku 2011, kdy chtěla skončit – prostě už měla únavu materiálu, jak se říká. Ve stejném roce dali dohromady svou kapelu přerovští muzikanti a požádali mě, abych hrál s nimi. Já zprvu nechtěl, ale pak jsem do toho šel. Udělali jsme koncert, který dopadl velice dobře.“
Čtěte také
„Nejsem nostalgik, tedy ne že bych proti tomu něco měl, ale nechci z nostalgie žít. Takže první věc, na které jsme se domluvili, bylo, že budeme dělat jen nové věci. A děláme je dodnes. Je neuvěřitelné, jakým způsobem to lidi přijímají.“
„Vždy říkám, že jsem jako Meresjev, že se na tu scénu přiřítím horko těžko, ale s tím už nic nenadělám, musím při vystoupení sedět. Taky říkám, že když někdo vydrží dvouhodinový koncert s člověkem, který sedí a ani se nehne, tak asi z toho něco má. A já jsem vždy nejšťastnější,“ uzavírá.
Celý rozhovor pořadu Hovory najdete v audiozáznamu, ptal se David Šťáhlavský.
Související
-
V mé skladbě zpěváci jakoby matou posluchače a napodobují zkoušku sirény, říká skladatel Hořínka
Zkouška sirén, která probíhá každou první středu v měsíci, inspirovala dvacet současných českých skladatelů. Jedním z nich je Slavomír Hořínka, autor kompozice Raduj se.
-
Pavel Šporcl: Hudební výchova znamená i pochopit chování k sobě samým. Je to součást vývoje člověka
„Ministra kultury jsem viděl pouze v době, kdy se velmi aktivně snažil ve sněmovně i před veřejností ukázat, že je velmi potřebný nouzový stav,“ kritizuje Pavel Šporcl.
-
Písničkářka Kateřina Marie Tichá v 16 letech zhubla 24 kilo. Nedoporučila bych to nikomu, říká
V roce 2013 byla nominována na cenu Český slavík jako objev roku. Už osm let zpívá se skupinou Jelen – jako host. „Říkáme to tak odjakživa,“ přiznává Kateřina Marie Tichá.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
