Když moderní umění přestane být uměním. Galerie hlavního města Prahy představuje po třiceti letech mnohostranné aktivity Devětsilu

11. prosinec 2019

První a poslední výstava Uměleckého svazu Devětsil se konala před více než třiceti lety v roce 1986 v Galerii hlavního města Prahy. Ta se nyní v syntéze nových poznatků a v jiném pohledu k aktivitám a umění členů Devětsilu vrací výstavou Devětsil 1920–1931. 

Připravila ji ve spolupráci s pražským Uměleckoprůmyslovým muzeem v Domě U Kamenného zvonu v Praze. Expozice nemá být pouhým výčtem dobových avangardních artefaktů, ale v duchu poetiky Devětsilu i živou a dynamickou podívanou na vizualitu rodícího se moderního světa. A to v mnoha oblastech umění. 

Karel Teige, Pozdrav z cesty, 1923, koláž, papír, 33,1 x 23,5 cm

Ne starému tradičnímu umění

Členy Devětsilu byli jak teoretici, tak praktikující umělci, výtvarníci, architekti, sochaři, hudební skladaelé, divadelníci, fotografové. Soustředila se v něm celá – dalo by se říci – levicová avantgarda. „Vznik asi souvisel částečně s politikou, protože po konci první světové války a pod vlivem ruské revoluce přišla myšlenka o propojení umění se životem. Tyhle pokusy vesměs selhávaly, stejně jako nakonec selhal i tento projekt, ale první představy na počátku 20. let byly neseny vizí nového budoucího světa, kde nebude staré tradiční umění, ale bude tam nová katedrála anonymní čisté tvorby. Spojení náboženství a komunismu bylo velmi výrazné. To ale trvalo jen do roku 1922, pak to všechno nabralo úplně jiné obrátky,“ vysvětluje kurátorka výstavy Alena Pomajzlová.

Josef Šíma, Krajina s trojúhelníkem (Krajina s obeliskem), 1930, tempera, plátno, 149 x 99 cm

Prvním předsedou byl Vladislav Vančura jako významná osobnost literatury, ale hlavní osobností byl Karel Teige, který provází Devětsil po celá dvacátá léta. „Začátky byly velmi primitivistické, všichni, kdo se zúčastnili první výstavy, nakonec odešli. A přišli noví – Štýrský, Toyen, divadlo a posunulo se to někam úplně jinam,“ dodává kurátorka. 

Umění pro všechny smysly

Poetismus se snažil propojovat všechny druhy umění dohromady: film, poezii, divadlo, hudbu, architekturu, malířství, tanec, fotografiii, knižní produkci až po tanec a kabaret. Vše naráz pochopitelně do výstavy vtěsnat nešlo, ale jsou tu příklady, které to alespoň naznačují. Jedním z nich je Nezvalova sbírka Abeceda s fotografiemi tanečnice Milči Mayerové v typografické úpravě Karla Teigeho, jsou tady šoty z Vest pocket revue Osvobozeného divadla, které se blíží něčemu mezi divadlem, tancem, kabaretem. V expozici zazní voiceband Emila Františka Buriana, hraje se zde dobová hudba, vystaveny jsou i dobové fotografie. Také se promítá sestřih filmu Praha v záři světel, snímky ze žurnálů, film o návštěvě hvězdy stříbrného plátna Douglase Fairbankse a Mary Pickfordové u prezidenta Masaryka v Lánech.

Vítězslav Nezval, Abeceda, 1926, Muzeum umění Olomouc

Originály patří do koše

Snahou bylo, aby tradiční umění jako obraz či kresba na výstavě nedominovalo, protože v první polovině 20. let se neslo Devětsilem heslo, že moderní umění přestane být uměním, a Teige prosazoval, že tak jako rukopis končí v koši, tak i originály patří do koše. Myšlenkou byla demokratizace umění: že se bude tisknout v časopisech, na pohlednicích a v knihách a každý si ho může dovolit. V druhé polovině dvacátých let je ale patrný velmi zřetelný návrat k obrazu, který se na výstavě prezentuje tvorbou Štýrského, Toyen a Šímy,“ upřesňuje Alena Pomajzlová.

Jakou roli hrála v Devětsilu poezie? V čem umělci a teoretici kolem Devětsilu spatřovali modernitu? Proč byly v té době pro Devětsil tak důležité časopisy? Poslechněte si celý rozhovor Karla Oujezdského s kurátorkou výstavy Devětsil 1920–1931 Alenou Pomajzlovou. 

Devětsil 1920–1931

Galerie hlavního města Prahy, Dům U Kamenného zvonu
11. 12. 2019 – 29. 3. 2020

Kurátorka: Alena Pomajzlová a kurátorský tým

Výstavu doprovází katalog s řadou studií a připraven je i bohatý doprovodný program.

Spustit audio