Když padá sníh, prší zároveň saze aneb Kladenské období Jiřího Koláře, Bohumila Hrabala a Vladimíra Boudníka

17. listopad 2021

Jak duch místa, moderně se rozvíjející výstavba a prostor těžké práce v hutích a dolech inspirovaly a ovlivnily tvorbu tří výrazných osobností a umělců, o tom hovořila Milena M. Marešová s někdejším bibliografem v ÚČL AV ČR a ředitelem Středočeské vědecké knihovny v Kladně Jiřím Mikou, autorem knihy Třísky na duši: Kladenské roky Jiřího Koláře, a s Tomášem Mazalem, esejistou, editorem a životopiscem Bohumila Hrabala. Premiéra pořadu u příležitosti výročí sametové revoluce.

Když padá sníh, prší zároveň saze… Kladno Kolářovo, Hrabalovo, Boudníkovo

Městem „továrních Janošíků“ nazval Jiří Kolář místo, kam se přistěhoval s rodiči a sourozenci, kde dospíval, učil se, pracoval a jež, především, „vstoupilo“ do jeho veršů. „Kdyby zůstal Jihočechem, jistě by ho tamní poklidné prostředí tolik neutvářelo, byl by jiným člověkem i básníkem,“ říká Jiří Mika, autor knihy Třísky na duši: Kladenské roky Jiřího Koláře, kterou v půvabném vydání, bohatě doprovázeném fotografiemi, vydalo kladenské společenství Halda.

Je tedy krásná Poldi taky výkřik, který trhá na cucky nápisy a hesla

„Městské prostředí je v mé poezii proto, že jsem bydlel na Kladně. Díval jsem se z okna na hutě, znal jsem lidi, kteří dělali na hutích a v dolech.“ Tak vzpomínal Jiří Kolář. Naopak město a úřednickou práci opustili a tvrdou dřinu v kladenských hutích si bezprostředně „osahali“ další dva umělci a přátelé. Na brigádu do kladenských továren se dobrovolně přihlásili v rámci akce „77 000 do výroby“ v letech 1949 až 1950 Bohumil Hrabal a Vladimír Boudník. „Hrabal tam vydržel pět let,“ popisuje esejista a editor Tomáš Mazal. „Oni už ho pak prosili, aby odešel, ale pro něj to bylo natolik autentické prostředí, že zůstal, a z toho prožitku vznikly jeho prózy Krásná Poldi nebo Jarmilka.“

Pro Boudníka byla Poldovka něco jako uměleckoprůmyslová škola

„V hutích Kladna objevuje Boudník nové prostředí pro své umění,“ říká Tomáš Mazal, „místo, které mu poskytuje příležitost propojit hmatové prožitky s optickými vjemy.“ Na hutích pracuje jako zámečník, ale tamní dělníci mu ukazují žhavé strusky, autogenem prořezané pláty, zdi očouzené sazemi, oxidacemi naleptané plechy – pro Boudníka to byly bohaté zdroje představ, osvobodivá imaginace, s níž se „každý z vás stane umělcem“, jak napsal již v roce 1949 ve svém II. Manifestu explosionalismu.

O „kladenském období“ Jiřího Koláře, Bohumila Hrabala a Vladimíra Boudníka hovořila autorka pořadu Milena M. Marešová s Jiřím Mikou, autorem knihy Třísky na duši: Kladenské roky Jiřího Koláře, a s Tomášem Mazalem, esejistou, editorem a životopiscem Bohumila Hrabala.

Spustit audio