Kinterovy Nervózní stromy provokují i baví
Pražská Galerie Rudolfinum otevřela včera večer v pořadí už svou stou výstavu. Oslovili multimediálního umělce Krištofa Kinteru, který se rozhodl představit na dvě desítky soch, instalací a interaktivních objektů z posledních pěti let.
Výstava dostala název „Nervous Trees“ a připravoval ji s celým týmem dva roky. Do Galerie Rudolfinum přivezl materiál na šesti kamionech.
Název výstavy Nervous Trees odkazuje ke stejnojmenným objektům, které se budou nervózně pohybovat v hlavním výstavním sále; v dalším se návštěvník bude prodírat mezi sokly z polystyrenu, důvěrně známého zateplovacího materiálu, byť jeho fragmenty poletující galerií evokují spíše nepříjemnou vánici.
Krištof Kintera (*1973) patří k nejznámějším současným českým umělcům pracujícím v různých médiích. Je spoluzakladatelem experimentální divadelní skupiny Jednotka, autorem výtvarné koncepce každoročního festivalu 4+4 dny v pohybu. Jeho pohyblivá díla si získala velkou oblibu nejen svým mechanicky náročným provedením, ale i hravostí a vtipem. Tyto objekty přitom mají ve většině případů hlubší poslání, než jen pobavit. Je autorem dvou pražských atypických pomníků – pod Nuselským mostem pomníku Z vlastního rozhodnutí věnovaného sebevrahům a Bike to Heaven na památku Jana Bouchala, zakladatele Auto*Matu a všech dalších cyklistů zabitých automobilisty v Praze.
S reprezentativními prostorami Rudolfina se Krištof Kintera vyrovnal více než dobře. „Zjistil jsem, že skvěle fungují kontrasty. Rudolfinum se stává kontrastní tím, že nabízí svojí oficiální pompu, která s projevem, který nabízím já, je ve střetu. A nakonec je to i výhoda,“ říká autor výstavy.
Důležitou součástí expozice je tzv. laboratoř, kde návštěvník vstupuje do průběhu vzniku Kinterovy aktuálně realizované instalace Postnaturalia. „Postnaturalia je stěžejní projekt. Možná připomíná město, ale neměla to být primárně urbánní krajina. Jedná se o jakýsi sediment, podloží naší doby. Sediment je složen z civilizačních výdobytků. Byť se jedná o odpad, je výsledkem lidské vědy, erudice a snahy udělat si život jednodušší. Čerpali jsme se z elektronického odpadu všeho druhu. Je to strovnávací studie mezi podobnostmi technologie a podobnostmi přírody. Klademe si otázku, kde je hranice mezi přírodou a technologií,“ říká Krištof Kintera.
Kinterův opulentní let jedním směrem
Pět let po své první retrospektivě v Městské knihovně v Praze se sochař Krištof Kintera přesunul o pár stovek metrů dál do Galerie Rudolfinum.
Malý výstavní sál je věnován intimnější poloze Kinterovy práce, a to v podobě desítek kreseb. Naopak velké sály budou vyplňovat projekty jako Nervous Trees (2013), pilíř z pytlů malty Knauf Do It Yourself (After Brancusi) (2007), muflon vzpínající se k nebi jako nějaké bájné stvoření Electrons Seeking Spirit (2016) a další skulptury.
