Koleda na sv. Blažeje patřila žákům a kantorům

Svatý Blažej působil jako biskup ve městě Sebasteia (dnešní Sivas v Turecku), a zemřel jako mučedník roku 316. Další údaje o jeho životě se opírají o legendická vypravování. Podle jednoho z nich přivedla k Blažejovi zbožná vdova svého dusícího se syna, kterému se v hrdle vzpříčila rybí kost. Světec ho modlitbou a požehnáním uzdravil. Legenda měla vliv na vznik liturgického obřadu udělování svatoblažejského požehnání se dvěma zkříženými svícemi a modlitbou. K atributům sv. Blažeje patří svíce a železný hřeben, jeho mučicí nástroj. Má patronát nad obuvníky, krejčími, tkalci, koželuhy, kameníky, česáči vlny, lékaři, ochraňuje před nemocemi, zejména bolestmi v krku, a je uctíván jako patron dobytčích stád.

Houska proti bolení v krku

V pramenech z arciděkanského kostela sv. Bartoloměje v Plzni je připomínán obřad svěcení chleba a vody na den sv. Blažeje z konce 17. století. V Podkrkonoší ten den přicházely všechny prodavačky housek s plným košem „blažejského“ pečiva do kostela, aby daly housky posvětit. Hned poté ho jako o závod prodávaly od domu k domu. Také v Manětíně na Plzeňsku pekl pekař tzv. maultašky, běžné houskové pečivo, posvěcené a před kostelem prodávané. Šlo dobře na odbyt, prý proti bolení v krku.

Den sv. Blažeje 3. února byl v české lidové kultuře jedním ze žákovských svátků. Blažejské koledování se vyvinulo ze středověkých obchůzek učitelů a studentů, kteří v jednotlivých domech vybírali naturálie, tvořící kdysi pevnou součást učitelských příjmů. Blažejská koleda je zmiňována spolu se svátky Hromnic a sv. Agáty v cisiojanu, jakési středověké mnemotechnické pomůcce k zapamatování nepohyblivých svátků z 13. století. Dané dvojverší znělo: Již Hrom, Blažej a Hat šli spolkem do školy zpívat. Z Čech se o oslavách sv. Blažeje příliš zpráv nedochovalo, oproti tomu se s ním setkáváme ještě v první polovině 20. století na střední, jižní a jihovýchodní Moravě. A „Blažejácie“ známe i ze slovenské tradice.

Zpívající žáci

O výročním dni sv. Blažeje obcházeli školáci po domech, zpívali nebo odří­kávali text písně a dostávali od sousedů mouku, hrách, vejce, klobásky a uzené maso. Vystupovali v jednoduchých převlecích, nejčastěji v bílých košilích, přepásaných širokým papírovým pásem, s vysokými čepicemi na hlavách; někde jeden z nich představoval biskupa Blažeje. Při zpěvu poskakovali jednoduchými tanečními kroky po kruhu. V písních oslovovali hospodáře, aby obdaro­vali žáky a učitele, přidávali popěvky známé z masopustních koled, i s výhrůžkami, aby nebyli odbyti.

Blažejská koleda provozovaná 3. února bývala svého druhu službou. Úzce souvisela s místním učitelem a jeho postavením ve společnosti. Organizoval obchůzku i navazující dětskou zábavu s hostinou přímo ve škole. Část vybraných potravin použila učitelova žena na občerstvení pro děti.

Podnětem k zániku blažejského koledování byl nový školský zákon z roku 1869, který stanovil pevné platy učitelů bez dosud zaručeného podílu na koledách. Mladší generace vesnických kantorů je už považovala za nepatřičné a vystupovala i proti hostinám a muzikám ve škole.