Korejská televize vás baví
Někdo v televizi sleduje výhradně dokumenty a stěžuje si, že ve vysílání zoufale chybí inteligentní zábava. Toho následující text věnovaný jihokorejským televizním kanálům asi příliš nenadchne.
Jestli vás otravuje televize puštěná v restauracích, obchodech nebo v jiných veřejných prostorech, tak byste se do Jižní Koreje raději vůbec neměli vypravit. Tam vás totiž bedna dostihne všude. Pokud vás ale naopak dokáže k obrazovce připoutat mišmaš podivné a ještě podivnější zábavy korejské provenience a neuvěřitelně početná nabídka původních seriálů, pak doporučuju strávit jeden večer v hotelovém pokoji s ovladačem v ruce. Možná vám k ní přiroste.
Není těžké nabýt dojmu, že současnost se do historie Jižní Koreje zapíše jako „zlatá éra televize“. Korejci ji totiž sledují úplně všude: v obchodech, hotelech, v autech, autobusech, v taxi i v metru, kam si mladí berou svoje přenosné miniscreeny (obrazovky s anténami) ke krácení času při dlouhém cestování, jež je v jihokorejských velkoměstech dennodenní záležitostí.
Na poptávku, která by jistě dělala radost vlastníkům vysílacích licencí kdekoli na světě, reagují úctyhodnou nabídkou čtyři veřejnoprávní jihokorejské televizní kanály a další soukromý (s deseti přidruženými). Tak co bychom si dali na rozjezd? Klidně seriál: korejská televize jich nabízí celou škálu od těch nejlevnějších, nejstupidnějších a nejvisklajvantovatějších soap oper, řešících rodinné a jiné vztahy, natáčených v příšerných interiérech a obsazených hystericky přehrávajícími herci, až po seriály s dobrou kamerou, střihem, námětem i dobrými herci a herečkami. Když vás některý ze seriálů chytne, musíte jen dát pozor, abyste při přepínání během reklamy na asijské nudle, v níž na vás může vybafnout herec s bílou pletí, nezapomněli, na kterém kanálu váš seriál běžel. A i kdyby, snad se až tak moc nestane. Nabídka je opravdu natolik pestrá, že si během minuty najdete dalšího seriálového oblíbence či oběť.
Jen nepřepínejte, pokud narazíte na krimiseriál s thrillerovými i romantickými prvky s názvem Iris, jehož první sérii vypustil na konci loňského roku veřejnoprávní kanál KBS, jednička na korejském televizním trhu. Nejenže jde s rozpočtem 20 milionů amerických dolarů o nejdražší korejský seriál v historii, pro jehož další sérii si tvůrci zvolili natáčecí výjezdy mimo jiné do Itálie, Švýcarska, Singapuru či na Nový Zéland. Za záběry v Irisu by se nemusel stydět ani kousek ve filmové distribuci. Vlastně mě napadá, že na Iris bych klidně chodila pravidelně každý týden kouknout do kina. Ústřední chytlavá romantická hudba k tomuto seriálu je v Jižní Koreji naprostým hitem. V době vysílání provázela Korejce i v dopravních prostředcích a obchodech a člověk si ji chtě nechtě přes den prozpěvoval a večer nahlas zpíval společně s aktuálním dílem v televizi. Přepneme ale dál.
Nepřehlédnutelným žánrem korejské televize je tzv. drama. Mám na mysli historické drama čerpající náměty z života korejských dynastií. Tento žánr vám ale učaruje zřejmě jen krásnými dobovými obleky a maximálně vás přiměje, abyste přece jen navštívili některé z filmových městeček (doslova „filming area for drama“), která v Jižní Koreji vyrůstají specielně pro natáčení. Ovšem nečekejte žádné provizorně upravené přenosné buňky. Takové filmové městečko je jako pravé. Najdete tam vše, čím by asi kdysi žilo: dobové obydlí pro chudinu i vládce, trhy, zahrady, ale dokonce i budhistické chrámy, obranné valy i říčky linoucí se podél promenád. Pravda, vodnímu toku tu přirozenost moc nevěříte. Stejně tak umělost městečka prozrazuje pár atrakcí pro turisty, kde se můžete vyfotit přímo se známým korejským hercem, tedy s jeho fotografií v životní velikosti. Ale i tak je na co se dívat. A přemýšlet, kolik to tak asi všechno muselo stát.
A teď něco pro teenagery. Soutěže typu „superstar“ nejsou žádnou korejskou specialitou a fungují jako živná půda pro objevování nových holčičích i klučičích talentů do uměle vytvořených, početných zpívajících korejských bandů jako SM Entertainment nebo Super Junior. Ve srovnání s českými televizemi vás ale udiví počet těchto soutěží (běží jich snad 100 zároveň) a o dost horší kvalita zpěvu. V korejských televizích se však nesoutěží pouze ve zpěvu a tanci. Aby obstáli v televizní seznamce, musí mladí Korejci a Korejky umět i sexy pohyby, grimasy, pitvoření a všelijaké křepčení, které tam mají na povel předvádět a které je pak pro televizní diváky komentováno prostřednictvím vtipných kreslených bublin. Hlavně ale musí být soutěžící krásní. A věřte, že všechny teenage holky jsou v korejské televizi krásné. A nejkrásnější jsou ty, co mají zesvětlené vlasy do oříškové barvy.
A ještě poznámka na závěr: pokud chcete zjistit, jakou představu mají Korejci o Češích a o Praze, vyhledejte si seriál korejské televize SBS Milenci v Praze. V Jižní Koreji ho znají úplně všichni. Po jeho zhlédnutí se taky všichni cítí být odborníky na naše hlavní město, které milují a kam po odvysílání seriálu v roce 2005 začaly korejské cestovní kanceláře houfně vyvážet turisty na jedno až dvoudenní zájezdy. Na Prahu si prostě Korejci potrpí, což však neplatí úplně pro filmy korejského režiséra Kim Ki-duka, na které si pro změnu potrpí zase Češi. A kdo ví, na českých televizních kanálech bude Kim Ki-duk možná doma víc než na korejských.
Archiv seriálu Dvanáctkrát Jižní Korea:
http://www.rozhlas.cz/leonardo/svet/_themeline/1135
Pod čarou:
V Jižní Koreji naladíte čtyři veřejnoprávní („government owned“) kanály:
KBS1 TV (nejstarší korejský televizní kanál – vysílá od roku 1961, „jednička“ na korejském televizním trhu, je zaměřený na zprávy, sport, zábavu, seriály, drama, show, má slogan: Korean's Manifested Channel)
KBS2 TV (kanál zaměřený na zábavu, shows, sport, má slogan: Youth Channel)
MBC (Munhwa Broadcasting Corporation, „munhwa“ znamená v korejštině „kultura“, kanál je zaměřený na zprávy, zábavu, show, má slogan: Good Friend)
EBS (kanál zaměřený na infotainment, dokumenty, vzdělávání, lekce angličtiny, kdysi KBS 3TV, od roku 1990 funguje samostatně, slogan: A truly good channel )
Po deregulaci v roce 1990 začalo v Jižní Koreji vysílat mnoho dalších regionálních televizních kanálů. Nejznámějšími soukromými televizními společnostmi v Jižní Koreji jsou SBS s deseti přidruženými regionálními kanály a OBS Kyeongin TV.
Doporučujeme:
Udělejte si večer/deštivé odpoledne s korejskou televizí. Nejdřív budete ohrnovat nos a pak se nebudete moci odtrhnout.
Navštivte některé z filmových městeček („filming area for drama“):
Procvičte si angličtinu prostřednictvím televizního kurzu angličtiny na některém z kanálů korejské televize. Jsou kvalitní, zábavné a názorné, takže si vystačíte i bez znalosti korejštiny.
Fall in languages na EBS
Příjemně se zdokonalíte i sledováním amerických filmů v původním znění, jejichž nabídka je v korejské televizi velmi slušná.
Podívejte se na:
Televizní kanály v Jižní Koreji na Wikipedii (angl.)
Mezinárodní filmový festival v Pusanu na Wikipedii (angl.):
Oficiální webové stránky Mezinárodního filmového festivalu v Pusanu (kor., angl.):
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
