Krása dechové hudby je v její melodičnosti, tvrdí kapelník Boršičanky Antonín Koníček
Foukat do trumpety začal už jako kluk, k muzice v rodném Vlčnově ho přivedl tatínek, který hrával na první křídlovku. Přestože během působení v Armádním uměleckém souboru dostával v Praze spoustu skvělých nabídek, odmítal. „Jižní Morava, kroj a dechovka pro mě byly víc,“ vysvětluje, proč se vrátil domů.
Ve druhé polovině sedmdesátých let založil Vlčnovjanku, v roce 2010 pak Boršičanku Antonína Koníčka. S tou vydal už deset nosičů a objel mnoho evropských zemí, což vyžaduje pečlivou přípravu repertoáru. Omezují se písničky s českými texty a zařazují sólové vstupy, v rámci kterých se prezentují všechny nástrojové skupiny.
V zahraničí hráváme i koncertní věci nebo písničky z filmů a muzikálů.
Antonín Koníček
„V zahraničí hráváme i koncertní věci nebo písničky z filmů a muzikálů. Naše vystoupení prokládáme skladbami Vacka, Kmocha, Vejvody nebo Hotového. Je to hráčsky hodně náročné,“ říká známý kapelník, jehož velkým snem bylo hrát v Moravance. „Honza Slabák je do dneška můj idol,“ vyznává se.
Krása dechové hudby je podle Antonína Koníčka v její melodičnosti. V tom, že je svým způsobem harmonicky jednoduchá. „Když jdete z dechovky, nevyvracíte popelnice, ale zpíváte si a tančíte,“ usmívá se autor mnoha písniček, které zlidověly.
Všechny hosty a rozhovory z pořadu Větrník najdete i na webu Českého rozhlasu Olomouc nebo v podcastových aplikacích Můj Rozhlas, Spotify, Google Podcast nebo Apple iTunes.
Související
-
Dechovky k sedmdesátinám skladatele Antonína Koníčka a jako pozvánky na koncerty
V úterý 14. června se stal sedmdesátníkem Antonín Koníček, moravský hudebník, pedagog, kapelník a vydavatel. Rodák z Vlčnova založil v roce 1977 dechovku Vlčnovjanku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
