Láska, smrt a game studies. Herní klub se snaží kultivovat diskuzi o videohrách

České herní komunity prošly za dobu své existence velkou proměnou. Od dob, kdy si hráči a hráčky o svém koníčku povídali s podobně naladěnými spolužáky z počítačového kroužku, se debata přes fanouškovské weby a fóra postupně přesunula na sociální sítě, ale třeba i do předmětů na vysokých školách. I Jana s Jakubem se k přemýšlení o hrách dostali při studiu na univerzitě, kdy si oba uvědomili, že pro ně hry nejsou jen způsobem, jak trávit volný čas.

Rozhodli se proto založit Herní klub, kde v polouzavřeném kruhu o hraní napřed debatovali hlavně se svými přáteli a organizovali tematické večery s moderovanou diskuzí. Kvůli pandemii koronaviru se původně osobní setkání přesunula do kyberprostoru, otevřít je široké veřejnosti ale ani teď neplánují, přičemž se ale o členství může ucházet kdokoliv.

Jedno z kouzel klubu prý podle Jany tkví v tom, že je malý a členové se navzájem alespoň od vidění znají. S Jakubem by ale ostatní hráče chtěli inspirovat k zakládání vlastních herních mikrokomunit, které spolu nutně nemusejí soutěžit v multiplayeru, ale dovedou si o zážitcích a poznatcích z hraní povídat nad rámec toxických komentářových sekcí na herních webech.

Od Simíků a školních tříd až po akademickou sféru. Poslechněte si Quest o Herním klubu s Janou Unzeitigovou a Jakubem Janovským, kteří vám vysvětlí, proč byste o hrách měli přemýšlet do hloubky.