Lex Schwarzenberg je černou skvrnou našeho práva. Šlo o pošlapání právních principů, míní historik Hazdra

„Nic než právo“ je rodové heslo rodiny Schwarzenbergů. Je ironií, že se právě oni stali terčem takzvaného demokratického zákona, který byl přijatý zcela účelově. Jediným cílem bylo připravit je o majetek. Před několika lety se o tomto zákonu vyjádřil soudce Nejvyššího správního soudu Karel Šimko: „Lex Schwarzenberg je takový zombie. Živý a mrtvý současně. Vytvořil nějaké majetkoprávní poměry, které dodnes přetrvávají a jsou, minimálně pro původní vlastníky, nespravedlivé.“

Účinkuje: historik Zdeněk Hazdra
Připravila: Ivana Chmel Denčevová
Režie: Michal Bureš

Obnova Československé republiky byla klíčovou snahou nejen v období 2. světové války, ale i později. Obnova už ale nesměřovala k demokratickému státu. Takzvaná třetí republika (1945–1948) byla charakteristická vládou Národní fronty, ve které byly sdruženy čtyři politické strany, přičemž tři z nich byly socialistické včele s „komunisty“.

Dobová atmosféra byla vedena směrem k socializaci. Josef Janouš, komunistický poslanec tehdy třeba řekl: „Slezsko mělo svého vykořisťovatele a netvora Gera, kterého objevil v celé jeho hrůzné nahotě náš slavný básník Petr Bezruč. Jižní Čechy měly Schwarzenbergy, kteří jako polyp, jako chobotnice natahovali svá chapadla do všech okresů jižních Čech. Obepínali a vykořisťovali všechny obory lidského podnikání. Lomy, vápenky, pískovny, lihovary, hostince – prostě všechny obory, kde se uplatňovala lidská práce. Do všech zasahovala chapadla těchto velmožů.“

Lex Schwarzenberg

Cesta, jak připravit Schwarzenbergy o majetek, zahrnovala několik variant, které měly vést ke znárodnění. Pak se ukázalo, že to tak jednoduché nebude. Jednou z možností bylo využít tzv. retribuční cesty, které obsahovaly Benešovy dekrety. Jenže – Schwarzenbergové nebyli spolupracovníky či podporovatelé nacistů, naopak působili v protinacistickém odboji.

Dobový snímek v knize Poslední ráj Adolfa Schwarzenberga ukazuje Jana Nepomuka Schwarzenberga s Josefem Silva-Taroucou a úlovky v roce 1911

Navíc měli dvojí občanství a dobré mezinárodní vztahy, takže někdy byli veřejnou správou považováni za cizince, jindy za československé občany. Jedinou možností tak byl zákon, který se týkal jediné rodiny a dostal název Lex Schwarzenberg.

Projednával se na 65. schůzi Ústavodárného Národního shromáždění dne 10. července 1947. Byl to jednokomorový zákonodárný sbor ČSR existující od června 1946 do 30. května 1948. Vznikl na základě posledních demokratických voleb a jeho hlavním cílem bylo přijetí nové československé Ústavy.

Nikdo z tehdejších poslanců se ale veřejně ani nepozastavil nad tím, že Lex Schwarzenberg je obyčejná krádež. Když pročítáte stenozáznamy – tak kromě absurdních vystoupení komunistických poslanců, najdete slova představitelů národních socialistů, sociálních demokratů i lidovců. Jednou z poslankyň byla i Milada Horáková – ale i ona přijetí zákona podporovala. 

Černá skvrna práva 

„Zákon vyvlastňoval veškerý majetek Adolfa Schwarzenberga. Nikdy se neřešila ani nějaká jeho náhrada. Ve Sbírce zákonů vyšel 13. srpna 1947,“ popisuje historik Zdeněk Hazdra, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů.

Zámek Hluboká nad Vltavou

„Z mého pohledu je to absurdita a troufám si říct, že je to černá skvrna v našem právu. Bylo by jistě zajímavé, kdyby se tento zákon dostal k dnešnímu Ústavnímu soudu, což je záležitost rozhodnutí politické reprezentace – jak se politici i společnost dokáží postavit ke křivdám minulosti.“

Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli nebylo přijetí zákona selháním demokratických politiků, Zdeněk Hazdra odpovídá: „Bylo to selhání demokratických politiků. Jednalo se o bezprecedentní pošlapání právních principů. Byl to zákon namířený proti jednotlivci, právo má být obecné.“

Celý pořad Ivany Chmel Dečevové najdete v audiozáznamu.

Spustit audio

Související