Lída Rakušanová: Ukrajina nesmí prohrát! Smí ale vyhrát?
Bude to rok, co Rusko přepadlo Ukrajinu. Nikoli proto, že by ho sousední země jakkoli ohrožovala. Nýbrž pouze proto, že je Vladimir Putin a s ním očividně i většina občanů Ruska hluboce přesvědčena, že jim Ukrajina patří. Že Ukrajinci jako národ neexistují. Že jejich jazyk je jen jakýsi ruský dialekt. Že nemají svou historii ani tradici vlastní státnosti. Že jsou to pomýlení „mladší bratři“, které je nutno přivést k rozumu.
Rok předtím o tom Vladimir Putin sepsal celou esej. Tvrdil v ní, že ze všech těchto důvodů může Ukrajina jako stát existovat jen formálně, v pevném svazku s Ruskem. A to „na věčné časy“. Připomeňme, že ony „věčné časy“ stály Československo v minulém století 41 let svobody.
Čtěte také
Svou esej prezentoval Vladimir Putin veřejnosti v červenci 2021. Pouhé tři měsíce poté se ruské vojenské jednotky začaly přesouvat na hranice s Ukrajinou. A po půl roce se stalo přesně to, co si nedovedl představit téměř nikdo, ačkoliv se tím Putin nikdy netajil: Ruská vojska vtrhla na Ukrajinu „osvobodit ji od fašismu“. Pod do puntíku stejnou záminkou převálcovaly ruské tanky v srpnu 1968 pražské jaro.
Na rozdíl od nás si to Ukrajinci nenechali líbit. Jednak proto, že po svých děsivých historických zkušenostech s Ruskem vědí líp než tenkrát my, co by je pod ruskou nadvládou čekalo. Ale také v naději, že k tak evidentní agresi přece Západ nemůže mlčet. A to ve vlastním zájmu.
Přísun zbraní vázne
Protože stejně jako ve vztahu k Ukrajině hraje Putin s otevřenými kartami i pokud jde o bývalé sovětské satelity: mezi bezpečnostními zárukami, které Moskva už několik let požaduje od demokratických zemí, je především „návrat k hranicím z roku 1997“. Tedy do stavu před vstupem České republiky a dalších středoevropských států do NATO.
Čtěte také
Ukrajinci tudíž bojují za nás, a to nikoli v přeneseném, ale v doslovném slova smyslu. Bojují už rok a je až zoufalé sledovat, jak mnozí z nich umírají jen proto, že se proti ruské převaze nemají čím bránit.
Přísun zbraní ze Západu vázne tak závažně, až to začíná být podezřelé. „Ukrajina nesmí prohrát“ je slyšet ze všech stran. Smí ale vyhrát? Nebo jinak: smí vůbec někdo někdy vyhrát válku nad Ruskem, které má největší jaderný arsenál na světě a v čele člověka, vytvářejícího kolem sebe dojem, že by ho byl schopen použít? Pokud nesmí, můžeme to zabalit rovnou.
Chovat se při dodávkách zbraní jako chytrá horákyně je vzhledem k obětem, které Ukrajina denně přináší, jednoduše nezodpovědné. Radost z toho má v každém případě Putin: vždyť kterému zlosynovi na světě se poštěstí mít záruku, že pokud se bude pečlivě vyhýbat územím pod aliančním deštníkem, může si všude jinde dělat beztrestně, co chce.
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
