Luďa Marešová: Náš tatínek Šmoula

26. červenec 2018

Dobrovolný sociální pracovník László Sümegh mezi heterosexuály, homosexuály, prostitutkami a mladými ztracenci na Wilsonově nádraží v Praze. Není třeba litovat či odsuzovat odlišné sociální jednání, když můžeme poznávat a porozumět. 

Radiodokument z roku 1997 je svědectvím o práci dobrovolného terénního sociálního pracovníka Lászla na pražském Wilsonově nádraží. Láslo se rozhodl pečovat o lidi ohrožené nemocí AIDS, patří mezi průkopníky terénní prevence této nemoci, chodí po ulicích a rozdává informační brožurky, prezervativy a rady.

László Sümegh (2005)

Podle statistik Státního zdravotního úřadu z ledna 2018 počet lidí nakažených virem HIV za poslední dva roky klesl. Důležitost terénní práce je v tomto ohledu nezastupitelná.

No, já jsem utekla z kamarádkou a teď se nemůžu vrátit domů, protože by mě dala učitelka do děcáku. Chtěla bych jít domů, ale nemůžu. Vánoce jsem prožila tady v Praze na Hlaváku, narozeniny taky.

Šestýho ledna slavila patnáctiny. Byly jsme na Hlavním nádraží, bez peněz, seděly jsme v bistru, chtěla jet domů, ale nemůže, protože ví, co jí doma čeká. Taky má strach, protože jí je patnáct, doklady nemá, policajtům se musí vyhýbat, a to taky není dobrý. Teďka, jak dlouho nespala? Je ospalá. Nemá kde spát. Nemá co jíst. Žije vlastně jenom z toho, co nám koupí kluci.

Připravila: Luďa Marešová
Interpreti slova: Lenka Krejčíková a Martin Stránský
Hudební spolupráce: Miroslav Buriánek
Natočeno v roce 1997.

autor: Viola Ježková
Spustit audio